Trávovy 8000ky - K2

Expedice K2 2014

Radek Jaroš měl před sebou již jen jednu „osmu“ do „Koruny Himaláje“. Společně jsme si „odbili“ asi objektivně nejnebezpečnější Annapurnu a čekala nás technicky (v normálce) nejobtížnější K2. Výlet jsme odložili o rok. Radek se po Annapurně musel zbavit přebytečných omrzlých prstíků.

Hora Hor. K2. Nádherná bohyně hor.  Všichni ji známe z filmů, z obrázků, z legend. Když se tak ohlídnu, pěkný výlet to byl.

Zajímavá sestava: Radek Jaroš, Honza „Tráva“ Trávníček, Petr „Miska“ Mašek, Martin Havlena a Lucie Výborná. S tím, že na kopec jsme se chystali jen Radek, Miska a já. Ostatní buď vařili, točili, vysílali... Prostě se o nás starali jak fyzicky a duševně, tak i mediálně.

Taktéž nás doprovázela trojice filmařů – zvukař Ludvík, kameraman David a producent Richard. Stále nás tam při všem možném točili a stále chtěli něco točit po nás na kopci. Tam už se ale nedostali. Nakonec z toho vznikl filmík Cesta vzhůru. O Radkovi, jeho ženách, jeho kopcích a hodně i o krasavici a našem výstupu na K2.

Radek lezl na K2 popáté, Miska počtvrté. Já nevím, co s tím kopcem všichni tak nadělají, že tam furt jezdí trávit léto? :-)

Já tam byl zase poprvé a ono to zase nějak šlo. Hrozný štěstí mám. Ne že by to bylo zadarmo, ale prostě to tak nějak jde.

Že by dobré počasí? Že by nám vše klapalo? Že by se vyplatila předchozí aklimatizace v Peru? Že bych trochu potrénoval?

Dneska je to vlastně již jedno. Prostě jsme 26. července 2014 stáli na vrcholu K2. Bohužel jen s Radkem. Miska musel otáčet kvůli výškové nemoci. Byli jsme čtvrtým a pátým českým klukem na vrcholu K2. Na dlouhou dobu to byly v těchto místech poslední stopy ve sněhu. Od roku 2014 tam nevylezl nikdo další. Dlouhé tři roky. Kdypak se tam vrátím, třeba s Miri?

Náš výlet začíná na úplně jiném kontinentu. V Peru. Fotka je sice z roku předchozího, ale ono je to furt stejné...

Když je třeba máchat motyčkama. Chvílema jsou peruánský kopce zasněžený, pak zase vyfoukaný. Na vrcholu Huascaránu se nám sice přespat nepovedlo, ale nějaký krvinky jsme snad nabrali.

A jsme v Pakistánu. Na začátku treku. Deštník proti sluníčku. Není důležité někam vylézt, ale dobře při tom vypadat

Ta podoba, že?

Nějaká bezvýznamná sedma na cestě k tomu našemu kopečku?

Ten pohled mě vždycky dostane. Najednou si uvědomím, co je to za obrovskou nádheru. Hora Hor -  KÁDVOJKA.

Tehdy se ještě nefotili selfíčka, tak máte Trávu z větší dálky. Radujícího se a skákajícího. Akorát v té výšce brzo dochází dech.

Ještě, že máme ty naše nosiče. Nějak si neumím představit táhnout tam ta kvanta materiálu na zádech. Naše výprava jich měla kolem 80 kousků.

Konečně v základním táboře, kde jsme pobyli dalších pár týdnů. Na ledovci Baltoro to byl náš druhý domov.

I v Pákistánu jsme se dočkali budhistického obřadu puji. Na K2 určitě přízeň místních bohů budeme potřebovat. Není radno nic podcenit.

A jedno poděkování partnerům, aneb vytáhnu vlaječku Rock Pointu až na vrchol?

Plná sestava. Jen bez filmařů. Zleva Petr Mašek Miska, Radek Jaroš, Lucka Výborná, Martin Havlena a Honza Tráva. Jen já, Miska a Radek máme ambice na vrchol. Lucka je zde v roli reportérky, Martin je kámoš pro všechno a výborný kuchař.    

Výškové tábory na K2 nepatří k těm nejpohodlnějším místům, kde můžete přespat. Moc prostoru tam není a vítr většinou fičí ostošest.

Ne vždy jsme měli dobré počasí. Při aklimatizaci byl sestup z výšky cca 7400 m ve větru a vánici docela „zábavný“.

Ale není třeba ztrácet dobrou náladu. Třeba neztratit rukavici ve vánici apod. Na mnoha místech nám život, hlavně při sestupu, usnadnila fixní lana.

Šli jsme tak pomalu, že jsme měli spoustu času kochat se výhledama - Ledovec se základním táborem je již hluboko pod námi.

Vychází sluníčko a ohřívá naše promrzlá těla. Ze stanu v posledním táboře, z výšky asi 8000 m, vyrážíme po půlnoci a na sluníčko se moc těšíme!

Světlo přináší i ty momenty, kvůli kterým tam taktéž jezdíme. Klid hor a majestát všude kolem nás. Jsme tam tak strašně maličcí.

Vrcholový výšvih. No a co je tam nahoře. Fotbalové hřiště a prd. Ale splnil se mi jeden sen. Ty jo, vůbec by mne před časem nenapadlo, že se zařadím za Rákosku atd.

Selfie, u který mi Radek vyčítá, že se nesměje. Ale kdopak to fotil. Ano ten čtvrtý Čech na vrcholu K2 fotil sebe a toho pátého.

Tak dobře to dopadlo a vlajka Rock Point si asi udělala výškový rekord. Teplo bylo, focení šlo i bez rukavic. Výjimečné ve výšce 8611 m.

Když slunce zapadalo, měli jsme před s sebou ještě pěkný kus cesty do „pohodlí“ posledního výškového tábora. Opět to byla téměř 24hodinovka pro oba.

A dole na nás čekal celý tým a hlavně sladkůstka. No dobrý to bylo. Hned bych si to zopakoval. Výstup či dort?

Tiskovka po návratu. Vcelku jsme chvíli byli známí a slavní jak nějací prvoligoví fotbalisti. Ale jen chvíli :-). Horolezectví je prostě okrajový sportík. Ale co, děláme ho rádi.

Po těch letech přednášení jsem se naučil i žvanit. Tedy nevím, zda naučil, ale už aspoň nemívám trému.

Text: Honza Tráva Trávníček