Trek kolem Annapurny aneb Nepálské jaro I

Vybrali jsme populární Annapurna Trek s přechodem pětitisícového sedla Thorang La. Ale to vše před hlavní trekařskou sezónou. Takže bez lidí. Počkali jsme na mojí poslední „chemošku“ a další den letěli. Co více vám k tomu říci. Prostě nádhera. Třeba údolí vedoucí k Tillicho Lake patří dle mého názoru k nejkrásnějším místům na světě. Celá parta se povedla a všichni odlítali spokojení domů a již přemýšleli, kdy se vrátí zpět do „návykového“ Nepálu.

Zase doma – Nepál Kathmandu – u nás jsou zrovna teď koncem února teploty okolo -20 stupňů. Sláva, opalovačka.

Happy colours. Celostátní svátek, kdy se jenom slaví. Nechodí se do práce, do školy a prostě se jen barvíš a stříkáš na sebe vodu. Baví mne místa, kde si lidi hrají i v dospělosti. Takhle si nás přivítali kamarádi naši nepálští.

Kathmandu a budhistické vlaječky všude možně. Krásné to město.

A máme tady kamarády natěšené na Nepál. Mezi nimi i starý himalájský harcovník a náš spolulezec osmitisícový Mára Novotný se svou novou ženou Jeannette, kterou v náručí přes pětitisícové sedlo doslova přenesl:-)

Jedna z nejvýznamnějších budhistických památek v KTM – po zemětřesení opravený Budhanát. Centrum tibetského budhismu.

Již tam seděla před lety, seděla tam loni, sedí tam furt a sedět stále bude. Člověk má rád jistoty :-)

Vzhůru na trek. Na zádech si nic moc neneseme. Máme na to lidi. Kteří jsou za tu práci moc rádi a my si užíváme možnost se kdykoliv ohnout bez bolesti ke kytičce či si popojít na fotku, aniž bys sundával těžkou krosnu ze zad.

Nejdříve podél či po silnici, ale to se rychle změní a pak si člověk na Annapurna treku může užívat parádní výhledy...

...třeba jako já a Miri na Annapurnu (už je to dávno, co jsem byl nahoře na Hoře – rok 2012)

Zvědavej pidižvík – je super, jak se od mala učí anglicky.

Vyhlídkové panorama ... nebudu popisovat, co kde je, jednak přesně sám nevím a jednak se tam dojeďte podívat.

Další zvědavec – YAK je moc milé a roztomilé zvířátko.

Ty naše kopečky – to se prostě neokouká – poznáte? Již to tam bylo...

Další věc, která vás určitě nepřestane bavit, je pohoda místních obyvatel. Ty úsměvy, ta upřímnost a velkorysost. Že by za to mohly hory?

Detaily v klášteře. Těch je tam spousta a jejich návštěva určitě stojí za krátkou zacházku z cesty.

Díky za celou báječnou skupinu. Sice se většinou potkali až na letišti, ale všichni znali mne a Miri a my znali je. Povedlo se to. Lidská pohoda je nejvíc. To vás potom ani večerní a noční chladno nerozhodí.

A nejvíce díky za ní. V Miri jsem nalezl nejen životního parťáka, ale holku na všechno. Ufff to to trvalo :-).

Stále a stále je během těch 14 dnů na co koukat. Je úplně neuvěřitelné jak se krajina mění každým dnem.

Cesta na Tillicho Lake. Není na světe moc tak hezkých míst. Za mě to má hodně bodů.

Cesta do sedla. Není na světě mnoho takových zábavných míst. Aspoň pro některé z nás. Ale všichni se kousli a šlo to.

Chvílema do kopce, ale zase taková hrůza to nebyla. S Miri jsme to přeběhli v lehkých botkách (sice Gore), Inovejtech.

A zase v krásné civilizaci na okraji Mustangu...

Text a foto: Honza „Tráva“ Trávníček a Miri Jirková