Via Claudia Augusta: Cyklostezka přes Alpy

Jako outdoorová firma podporujeme všechny své zaměstnance v získávání nových, (nejen)  outdoorových zážitků. Jednou z možností je Challenge Grant, kdy během roku vybereme několik cestovatelských cílů z vlastních řad a ty jsou podpořeny jak materiálně, tak finančně. Historicky prvním účastníkem Challenge Grantu byla naše kolegyně Míša a ta se vydala s manželem na kole přes Alpy...

po trase staré dvě tisíciletí...

Via Claudia Augusta je starověká římská silnice, v jejíž trase je vedena v dnešní době dálková cyklotrasa. Vede z údolí Pádu přes Alpy až k Dunaji. O stavbě silnice přes Alpy od tehdejší římské provincie Raetie rozhodl v roce 15 př. n. l. římský generál Drusus, adoptivní syn císaře Augusta. Cílem bylo posílit římskou nadvládu v Raetii přebudováním pěší stezky na cestu pro dvoustopá vozidla. Projekt byl dokončen až po šedesáti letech Drusovým synem císařem Claudiem. Tato cesta byla první opravdovou cestou přes Alpy.

Jedeme v opačném směru

Začátek dálkové cyklostezky Via Claudia Augusta je v německém městě Donauwört. V italském městě Trento se trasa rozděluje na dvě větve, jedna vede přes Veronu a končí ve městě Ostiglia. Druhá vede k moři do Benátek.

S manželem jsme se rozhodli, že spolu projedeme cyklostezku v obráceném směru.  Bylo pro nás jednodušší zarezervovat si jízdenky na autobus z Prahy do Benátek, než to řešit obráceně a odhadovat na který den si rezervovat jízdenky z Benátek domů.  Větev cyklotrasy z Benátek jsme si vybrali ze stejného důvodu, do tohoto města jezdí více dopravců a je jednodušší se sem dostat než na začátek druhé větve cyklostezky.

Cyklotrasu jedeme v protisměru - začínáme v Benátkách

Před odjezdem jsme si koupili podrobnou knížečku o této cestě a raději si stáhli ještě trasu do navigace v telefonu, což se ukázalo jako dobrý nápad, protože z města se vymotáváme jen díky navigaci. Cyklostezku sice označuje malá bílá šipka, která se občas objeví na sloupu v černém kolečku, ale ve městě jí nemáme šanci na druhé straně křižovatky vidět.

Značení cyklostezky

Cestou nahoru se kocháme

Cesta nás vede pryč z města mezi lány s kukuřicí a potom vesničkami podél vody, kde je stín a chládek. Občas nás vrátí do nějakého historického města, jako je třeba Quarto D'Altino. Zatím je povrch převážně asfaltový a celkem rovinatý. Blížíme se k městu Treviso a v dálce už na nás konečně vykukují Alpy.

Treviso

Teprve za městečkem Valmareno začínáme pomalu stoupat k horám. Po pár hodinách nám cesta do kopce připadá nekonečná a zatáčky už ani nepočítám. Občas nás předjedou cyklisté na silničkách nebo důchodci na elektrokolech.

Při jízdě nahoru se kocháme horami kolem, abychom si to na druhé straně z pořádného kopce sjeli.  Brzdové destičky nestíhají a kopce v okolí Trenta mi připomínají černou sjezdovku.

Na kopci se nám vždy otevře nádherný výhled. Zelená údolí, která jsme celý předchozí den na kole projížděli. Veškerá únava pak ze mne opadává a se zatajených dechem vnímám tu krásu. Uvědomuji si, že asi proto mne baví jezdit kopce. Nahoře se člověk může otočit a podívat se zpět co všechno už ujel, to se vám na rovině nestane.

přespáváme v kempech i v parcích

Většinou spíme v kempech, jen když je plno, tak buď vysmlouváme nějaké provizorní spaní, jako např. v parku nebo na dětském hřišti, nebo si rozložíme stan někde poblíž trasy, kde získáme povolení. Ceny kempů se pohybují různě. Od 18 Eur, až po 40 Eur za noc. Plni únavy se vždy těšíme na teplou sprchu a možnost prosušit oblečení i boty.

Občas je takové horko, že spíme ve stanu bez tropika, pouze v ložnici. Vzhledem k velkému množství komárů všude kolem, bychom byli jen tak pod širákem bez ochranné sítě ložničky, ráno celý sežraný.

V kempu u městečka San Michaele All Adige jsme jen my a jedna rodina. Pravda, to nádraží hned za živým plotem dělalo trochu rachot...

Rovina je nuda, máme rádi kopce

Po krásném úseku na rovině proti proudu řeky a po pěkném asfaltu kilometry rychle přibývají. Na obou stranách koryta řeky Adige jsou Alpy a jabloňové sady. Krásné na pohled, ale ta monotónní jízda je celkem nuda. Z Merana nás však čeká opět stoupání. Už se celkem těším, to šlapání po rovině není úplně pro mne. Úžasná je vyhlídka se dvěma křesly a výhledem do údolí.

 

Pokračujeme dále údolím až k hranicím mezi Rakouskem a Švýcarskem. Cyklostezka vede stále po proudu řeky Inn a po mostech a lávkách přejíždíme opakovaně z jednoho břehu na druhý. Vodu doplňujeme ze studánek, kterých je na Rakouském úseku trasy dostatek.

 

U Rakouských hranic jsou plantáže jablek nekonečné. Můžete si tu sami udělat jablečný mošt

Blížíme se k hranicím s Německem

Sjíždíme do města Erwald a na hranice s Německem to už není daleko. Cesta vede z větší části podél silnice a opět do kopce. S Alpami se pomalu loučíme.

Cyklostezka nás zavede ke zřícenině hradu Ehrenberg. V roce 2014 byl postaven lanový most, který spojil zříceninu hradu s protilehlou pevností Claudia. Most je dlouhý 403 metrů a je ve výšce 110 metrů.

Lanový most dlouhý 403 m spojuje ve výšce 110 m zříceninu hradu s protilehlou pevností.

Vychutnáváme si poslední kilometry mezi horami. Přijíždíme k řece Lech a německým hranicím.

Od městečka Asch již nejsou Alpy vidět. Sedíme v lese u rybníka, ale i tak sem vzdáleně doléhá hukot aut z dálnice na Mnichov. Snažím si představit, jak to zde asi vypadalo, když tu jezdily jen koňské povozy.

Cesta je hlavně po rovině a dovede nás k Dunaji na konec cyklostezky Via Claudia Augusta do města Donauwört.

 

U města Rechensburg se odpojujeme od Dunaje na cyklostezku R1, která vede po bývalé železnici. Jede se tady velice pěkně, stoupání je mírné a je to hodně ve stínu.

U města Abensberg nás zaujme už z dáli vysoká věž. Zjišťujeme, že věž patří k místnímu pivovaru. Jedná se o pivovar Bierwelt a jak se dočítáme na tabulích, tak Kuchlbauerova věž je architektonický projekt a je poctou bavorskému pivu a jeho pivovarům. Věž je vysoká 35 metrů a má 12 pater, včetně kina.

Budova pivovaru Bierwelt
 

Domů

Poslední ráno v Německu se cpu k snídani toustovým chlebem s Nuttelou. Proteinové tyčinky a sušené maso nechci na nějaký čas ani vidět. Je děsné vedro a domů už spěcháme. Hranice přejíždíme u obce Folmava.

A jsme doma...

Celkem jsme za 12 dní ujeli 1 059 km a nastoupali 9 301 výškových metrů. Pro mne to byla jedna z nejhezčích dovolených, přejezd přes Alpy byl sice náročný, ale bylo to nádherné. Ten pocit, když se člověk na kopci otočí a podívá se, co všechno ujel a kudy projížděl, ten je nenahraditelný.
 

Kupodivu nás ani nic nebolí, večer jsme se snažili pít proteinové nápoje a přes den občas iontový. Na kole se ani jednomu z nás nic nerozbilo, i když teda brzdové destičky dostaly pěkně zabrat.

Když se podívám do mapy, připadá mi šílené, jaký kus cesty jsme na kole urazili, ale je to skvělý pocit.

Na cestě z města Merano

Cestovka vám takový zážitek nepřipraví

Samozřejmě můžete na takový cyklozájezd jet i s cestovkou, ale podle mne už to není ono. Když vám někdo zajistí ubytování s polopenzí a veze vám většinu věcí autobusem, už to postrádá to kouzlo putování. Takto projíždíte i horší či méně zajímavé úseky, ale o to víc si pak vážíte těch lehčích.
 

Cestovky vás většinou nechají projet jen ty méně náročná a nejatraktivnější místa. Ale když si vezete všechno potřebné na kole sami, zajišťujete si vše sami, tak teprve začíná to správné dobrodružství. Fakt je, že s cestovkou je to taková ta jistota, ale my asi nechceme promarnit naše životy v jistotách.
 

Z jezera Reschensee vyčnívá kostelní věž obce Alt Graun zaplavené v roce 1953 při výstavbě přehrady.

Text a foto: Míša Fisherová

---

MICHAELA FISCHEROVÁ

Outdoorové CV ve zkratce:

Kde prodávám: Rock Point Liberec, OC Nisa
Outdoorové sporty provozuji od roku: od malička
Prodávám outdoorové zboží od roku: 2010
V Rock Pointu jsem od roku: 2018
Aktivity, při kterých se cítím jako ryba ve vodě: cyklistika, turistika, ferraty a sjezdové i běžecké lyžování
Specialista na výrobky: bundy, boty, spacáky,
Specialista na značky: Hannah, TNF, Smartwool, Craft
 

---