Expedice Manáslu 2015

Tak jsme se dozvěděli nemilou zprávu, že dlouho připravovaný projekt výstupu na Cho Oyu se v roce 2015 neuskuteční. Čínská vláda se bohužel rozhodla, že se pro ten rok nebudou vydávat lezecké permity. Prý je oblast nebezpečná, nestabilní svahy po jarním zemětřesení. Takže Expedice Cho Oyu tedy bude cílem v roce 2016.

Nehodili jsme flintu do žita a chtěli zúročit naši přípravu a hlavně získat zkušenosti pro Miri ve velehorách. Rozhodli jsme pro výstup na nepálské Manáslu – 9. nejvyšší horu světa, měřící 8163 m.

Asi vás napadá, že už jsem tam byl – dokonce i na vrcholu. Jenže mně se tam moc líbilo a nejsem žádný sběratel vrcholů. Hory mám rád, a pokud není jiná možnost, vrátím se i na stejné místo. Doba se nám totiž změnila. „Hrdina“ z Kádvojky zase dostal kopačky a musel si hledat jinou holku. Někoho místo Radka Jaroše :-) A to se mi povedlo náramně. Našel jsem nejen životní partnerku, ale i nového spolulezce. A už mi nevadí se mačkat v malých stanech ve výškových táborech.

Takže to byl prima výlet v malé skupině čtyř osob. Na vrchol bychom se asi mrknuli, kdyby se nám do cesty ve čtvrtém výškovém táboře „nepřipletli“ do cesty rakouský a francouzský horolezci v hodně špatné kondici a s výškovou nemocí k tomu. Společně s ostatníma českýma klukama jsme dělali, co jsme mohli. Bohužel rakouského lezce se nám přes noc při životě udržet nepodařilo.

Druhý se stal naším výborným kamarádem a setkání s Jean-Lucem o rok později na Cho Oyu, kdy jeho vděčné a naše dojaté slzy tekly proudem, patří k nejsilnějším zážitkům v mém životě. Škoda, že se s ním již nesetkal náš tehdejší spolulezec Pavel Michut, který zahynul na Denali.

Náš talisman. Moucha obecná. Bez ní ani ránu. Taky s náma pěkně šlapala nejen na treku, ale i směrem k vrcholu.

Následky zemětřesení, které proběhlo půl roku před naším příletem. Nejlepší pomoc, kterou jsme nepálským lidem mohli poskytnout, je odjet tam a utrácet přímo u nich naše těžce vydřené peníze.

Zvědaví mrňousové.

Trek kolem Manáslu patří k těm zážitkům, na které se nezapomíná.

Výhledy máte na každém kroku a nemusíte lézt na „osmu“

Nejenom hory nás v Nepálu baví. Úsměvy lidí jsou na každém kroku. I přesto, že toho moc nemají, tak vám to málo rádi dají.

Navážit, převážit, zaplatit a hurá do základního tábora.

Puja v základním táboře ve výšce 4 800 m. Až teď můžeme vyrazit na kopec.

Tady je naše ložnice. Takový krásný výhled máme.

Posunutí bydlení o kus výše. Spolehlivé stany Hannah a silná Miri.

​Odměnou za dřinu při vynáškách a aklimatizačních výletech výš a výš jsou nám tyto ...

Trocha popolejzání na kopci, aneb hledej cestu mezi sérakama. Naštěstí to prošlápli naši předchůdci.

Trochu poplazování. Trhliny nejsou příjemná místa pro život.

Takový rodinný výlet. 

Já jsem tam taky. Koukejte do brýlí.

Jednička. Krásné místo, bezpečné. Pohodička. Výška - něco mezi 5 a 5,5 tisíci metrů.

Poslední rozloučení se základním táborem a hurá dolů a hurá dokončit ten okruh.

Manáslu z jiné strany.

Krajina se změnila za tu dobu, co jsme se sápali na kopec :-) Zraje obilí...

Text a foto: Honza Tráva Trávníček, člen Rock Point Týmu