Zeptali jsme se mistryně v Xterra triatlonu na motivaci k pohybu

 Závodíš v terénním triatlonu, zvaném Xterra. Disciplínami jsou plavání horská cyklistika a běh v terénu. Jak dlouhé jsou jednotlivé úseky? Je to vždy stejné nebo se rozsah tratě přizpůsobuje lokalitě?

Světová série závodů Xterra má, v podstatě, jednotné distance, a to 1,5 km plavání, 30/35 km MTB a 10 km běhu. Většinou to vychází tak, že čas vítězky je kolem 3 hodin. Samozřejmě existuje mnoho dalších jiných terénních triatlonů a tam jsou objemy většinou kratší. Např. v rámci Českého poháru (MČR je v půlce června v Plzni na Boleváku) je to 0,750-24-7.

V juniorském věku jsi byla úspěšná v klasickém, olympijském triatlonu. Jak se liší z pohledu závodníka od Xterra? Jaká jsou největší úskalí v terénu ve srovnání se silnicí?

Klasický silniční, olympijský triatlon, který má téměř totožné distance (1,5-40-10) je výrazně rychlejší a mnohem více se prosazují výborné plavkyně a běžkyně. Hodně hubená děvčata. Od té doby, kdy je povolena jízda „v háku” je olympijský triatlon hlavně plavecká a pak běžecká záležitost. Vylezeš z vody, jedeš 40 km bomby v balíku a pak dostihový závod atletek...

Xterra je v tomto spravedlivější, jednak je časově delší, ale hlavně díky obtížnosti tratí máš možnost výsledek hodně ovlivnit v té cyklistické části a pak i v běhu. Je mnohem silovější a jedeš opravdu za sebe, v xterra neřešíš žádný hák - těžko se hákuje do kořenitého 2 km dlouhého výjezdu nebo v technickém sjezdu… Máš prostor prodat své dovednosti v technických pasážích a dost záleží na zkušenosti a umění rozložit si síly. Všeobecně jsou v Xterra triatlonech horší plavci, neplave se tady tak rychle, ale vlastně to ani tolik nevadí, protože máš pak ten čas a prostor s výsledkem ještě něco udělat.

Co bylo motivem k návratu do světa triatlonu?

Jsem člověk, který musí být stále v pohybu. Nikdy jsem se v podstatě nepřestala hýbat, i když jsem měla nějakou prodlevu (ihned po ukončení závodní kariéry, ve 24 letech). Tehdy jsem se hýbala relativně málo, ale nikdy jsem nit úplně nepřetrhla. Motivátorem mého návratu k triatlonu byl asi Honza Řehula, který tady rozjížděl Triatlonovou Akademii a oslovil mne ohledně tréninků malých závodníků.

Řekla jsem si, že když už jim dávám ty zkušenosti, měla bych jim jít i aktuálně příkladem. A tak jsem k tomu kolu začala zase trochu plavat a trochu přidala v běhu. A navíc, triatlon je krásný sport. Jednotlivé disciplíny jsou sobě vzájemnou kompenzací a tělo není jednostranně zatěžováno.

Dnes závodíš v Xterra v amatérském hobby režimu. Přesto jsi na Havaji vyhrála MS do 39 let. Jaký výkonnostní rozdíl je mezi Tebou a nejlepšími profesionálkami?

Výkonnostní rozdíl je značný, přestože se často pohybuji v TOP 10 i mezi profesionálkami (na MS 9. místo), tak výkonnost závodnic z TOP 5 je opravdu o třídu jinde. Největší rezervy mám, paradoxně, asi na kole. To je disciplína, která v tréninku vyžaduje nejvíce času a toho se mi nedostává. Je to ovšem závod od závodu. Někde jsem třeba 12 minut za vítězkou. Jindy 18 až 20 minut při závodě, který trvá třeba lehce přes 3 hodiny. To není možná tak hrozné, ale zároveň je to i hrozně moc…

Obejde se závodník bez speciálního tréninku běžecké techniky v terénu a náročných úseků na bajku?

Opravdu speciální běžeckou techniku skutečně netrénuji, i když by to možná bylo fajn. Pokud čas dovolí, někdy bych ráda vyrazila na nějaký Rock Point běžecký kemp. Na kole se snažím vždy si do tréninku vložit nějaké technické sekce. Jednak mě to dost baví a navíc je třeba stále tyhle věci jezdit, aby se člověk nebál a dostal to do ruky.

V běhu to nijak neřeším, ten běh po plavání a kole, většinou už po asi 2/2,5 závodních hodinách už není tolik o technice běhu jako spíše o síle. Právě to mi vyhovuje, nejsem lehký atletický běžec, ale spíše takový silový těžkopádník. V xterra jsou trasy běhu mnohdy v podstatě neběhatelné, chodí se nahoru i dolů, leze se téměř po čtyřech, takže i bez speciální běžecké techniky se člověk v podstatě obejde.

Jak se dá s deseti hodinami tréninku týdně vyhrát mistrovství světa?

Nooo, ono to asi není úplně jen o 10 hodinách tréninku týdně, je to hodně i o těch 25 letech tréninku a pohybu, které má moje tělo za sebou. Je to hodně o technice a dovednostech, o zkušenostech a v neposlední řadě také o hlavě a umění naslouchat svému tělu. Mnoho sportovců si právě myslí, že úspěch je pouze o tréninku a čím více budou trénovat, tím lepší výsledek budou mít…

Tím nechci říci jen známé klišé, že lze pouze ležet a pak se probudit a říct si, že dneska vyhraju MS - takhle to opravdu nefunguje a poctivý trénink je zapotřebí. Ale chci také říci, že ve svém věku a se svými zkušenostmi už dnes vím, že si musím sakra hlídat např. regeneraci. A že den, kdy sice nemám trénink a jsem "pouze" v práci, že to pro moje tělo opravdu neznamená „volný den“. Hodně si vybírám i závody a dávám si mezi nimi alespoň jeden víkend volno.

Co si máme představit pod pojmem triatlonová akademie v Plzni, kde pracuješ? Co tam máš na starost?

Triatlonová akademie Plzeň je organizace podporovaná Českým triatlonovým svazem, tady v Plzni ji zastřešuje a stará se oni olympionik Honza Řehula, bronzový na OH v Sydney 2000. Vychovává triatlonové talenty ve věku 7-18 let. Akademie je rozdělena na 3 tréninkové skupiny: 7-9 let, 10-15 let, 15+

Já mám na starost prostřední skupinu v oblasti cyklistiky, ať už silniční či MTB. Spolupracuji v tomto ještě s dalším plzeňským cyklistou Vencou Černým a myslím, že tvoříme v tomto ohledu dobrý tým, se stejným názorem na věc.

Jinak od pondělí do pátku pracuji na zkrácený úvazek v cyklistickém internetovém obchodě, kde mám na starost kompletně objednávky (kromě expedice), výměny zboží, reklamace, komunikaci se zákazníky ve věci objednávek, no a vlastně vše, co je potřeba... Práce je to docela pestrá a dělám ji asi i ráda…jinak bych tam nebyla, ne… ?