Jindřiška Zemanová obhájila ceněný titul na havajské Xterra

Vyvrcholením sezóny v terénním triatlonu Xterra je každoroční finálový závod na havajském ostrově Maui. Po loňské vítězné premiéře dokázala plzeňská závodnice a také členka Rock Point Týmu obhájit ceněný primát…

Jindřiško, letos ses kvalifikovala na Havaj hned několikrát, ale nakonec ses pro start rozhodla až za 5 minut dvanáct. Poznamenalo to nějak přípravu?

Myslím, že ne… ostatně podle výsledku určitě ne :-)! Závodila jsem ještě v půlce září v Davosu, a to už jsem byla přihlášena na Havaj a věděla jsem, že pojedu, takže jsem trénink protáhla. Normálně bych asi ten říjen už tolik nehnala, ale vzhledem k termínu závodu jsem ještě musela. Navíc, tamější podmínky jsou tak specifické, že se na ně tady v podstatě připravit nedá.

S jakým časovým předstihem jsi na Havaj cestovala a jak se podařila příprava na místě. Hrál časový posun i dlouhá cesta velkou roli?

Na Havaj jsem přiletěla týden před závodem, v podstatě přesně stejně jako vloni. Měla jsem vyzkoušené, že je to přesně akorát, takže jsem nechtěla improvizovat. Pro mne je cesta a časový posun na celé akci to nejhorší!  Cesta trvá 30 hodin a časový posun je 12 hodin. Tahle kombinace je opravdu vražedná a mně sebere vždycky dost sil. Naštěstí pak na Maui jsem se chystala už jen na závod a měla jsem tedy dost času se vyspat, odpočinout si, koupat se a poladit formu. Po závodě pak zase 30 hodin cesty a hop zpět, posun 12 hodin… a zase týden, než se člověk srovná.

Byla loňská trasa stejná jako ta letošní?

Letošní trasa kola i běhu byla lehce pozměněna, kolo bylo na dvou 16km okruzích, po úzkých cestičkách s mnoha zatáčkami a v podstatě to byl jeden dlouhý singletrail…moc pěkné! Běh byl hodně podobný tomu loňskému, avšak trochu techničtější v sebězích, s více zatáčkami. Pestrá trasa, která byla náročná na pozornost a přesný došlap - alespoň jsme se nenudili a ubíhalo to.

Vždy je těžší obhajovat, než překvapovat. Jak se ti letos závodilo? Vyšlo počasí podle Tvých představ?

Počasí bylo letos naprosto jiné než vloni. Vloni nám celý pobyt, každý den, alespoň na chvíli pršelo. Letos kromě pár kapek před startem vůbec nesprchlo. Takže bylo poměrně sucho a dle mého pocitu i výrazně menší vlhkost vzduchu. Věděla jsem, že mám formu na dobrý výsledek a pokud zajedu to svoje, bude to dobré a tak jsem se soustředila na sebe a svůj výkon a nemyslela jsem na obhajobu. Tím jsem se udržela v klidu a uvolněná.
 

Jako pro bývalou vrcholovou bikerku je prostřední disciplína tvou nejsilnější zbraní… Kde jsi rozhodla o svém vítězství?

Asi opravdu na kole, sjela jsem tam veškerou ztrátu z vody a posunula se na 1. místo, ale musela jsem to pak ještě potvrdit, podpořit i slušným během. Triatlon je o třech disciplínách a je dobré je mít všechny alespoň trochu vyrovnané, jinak dobrý výsledek jen těžko uděláte.

Je pro sladkovodního suchozemce náročné plavat v závodním tempu ve vlnách Pacifiku?

Plavání v oceánu je opravdu radikálně jiné než v rybníce. Přesvědčila jsem se o tom právě vloni, kdy jsme v den závodu plavali v třímetrových vlnách. Bylo to šílené, hlavně při výlezu a vlezu do vody! Toho jsem se letos nejvíc bála, ale teď k nám byla matka příroda milosrdná a nachystala nám jen maximálně 1,5 metrové vlnky. Takže paráda. Českému týmu ještě pomohla lekce plavání ve vlnách od předního australského triatlonisty Bena Allena, který pracoval jako záchranář v oceánu. Naučil nás několik základních pravidel, jak plavat v případě, že jsou vlny veliké, jak se schovat ke dnu, popřípadě se zpevnit jako prkno a dojet na vlně ke břehu atd. To bylo velice zajímavé a poučné!

Krajanka Helena Karásková se loučila na Havaji se závodní kariérou bronzem v elitní kategorii. Jak početná byla skupina českých závodníků a jak byli úspěšní další?

Celkem nás z ČR závodilo tuším asi 21 a odvážíme si 9 medailí. Myslím, že letos to pro nás byla absolutně nejúspěšnější výprava! V podstatě jsme měli v TOP 10 jak v ženách, tak v mužích vždy dvojité zastoupení, a to si myslím, že je nádherný úspěch!

Chystáš se za rok zaútočit na havajský hattrick?

Za rok už opravdu nepojedu (smích). Jednak je termín závodu posunut na 8. 11. 2020, a to by znamenalo trénovat ještě o dalších 14 dní více a ve zdejších podmínkách je to pak už docela náročné a hlavně bych ráda poznala zase jiný kus světa. Xterra má mnoho a mnoho zastávek všude po světě, takže jistě něco vybereme, zatím ale ještě nevím, kam to bude…

Pro mě má 9. místo v absolutním pořadí žen, kde závodily i profesionálky, obrovskou váhu a nesmírně si jej cením!