„Peggy“ ovládla Trans Balkan Race 2023

Závod startoval ve slovinské Sežaně, kousek od italských hranic a závodníky zavedl přes Chorvatsko, Bosnu a Hercegovinu až do Boky Kotorské v Černé Hoře. „Na začátku mě ta trasa moc nebrala a říkala jsem si, proč tu vlastně sem. V Chorvatsku jsem se docela pekla, ale s přejezdem do Bosny se všechno změnilo. Vjeli jsme do hor! Ochladilo se, terén byl najednou hezčí a Černá Hora pak byla naprosto úžasná. Sem bych jela na dovolenou,“ směje se čerstvá vítězka. Ačkoliv celková délka byla podobná jako v loňském ročníku, trasa se výrazně změnila. Závodníci zamířili nejrychlejší cestou do hor a ušetřené kilometry potom pořadatelé přidali na závěr, tedy v horách.

• délka 1 380 km
• převýšení 27 000 m

Peggy se rozjížděla postupně, během prvního dne se pohybovala až ve 4. desítce, ale časem se prokousla vpřed. „Na začátku závodu jsem se cítila strašně unavená, všichni do toho šlapali a mě to vůbec nejelo, ale během první noci jsem potřebovala dojet k vodě a dojela jsem až na kopec k chatě, kde spalo hodně závodníků.“ Popisuje šumperská závodnice začátek závodu.

Celá strategie jízdy, zastávek a odpočinku je na rozhodnutí závodníků – čas pořád běží. „Já jsem hlavou závodník a už na sobě po letech poznám, kdy je lepší zastavit a kdy ne. Tady jsem si troufla riskovat a jet na hraně víc než obvykle. Jela co nejdéle a zastavovala co nejméně,“ popisuje skromně svoji taktiku, která fungovala na výbornou. Postupně se propracovala až někam k 6. místu mezi vedoucí závodníky. „Tihle závodníci už byli rychlejší než já, ale ztráceli na zastávkách. Já jsem prostě vzala vodu, udělala si powerdrink a jela dál.“

Poslední dva dny se Peggy přetahovala o 4. místo se dvěma Holanďany a do posledního dne vyrážela s drobným náskokem. „Pro některé chlapy je těžký, když mě znovu vidí před sebou, ale tihle kluci byli dobrý parťáci. Každý den mě předjeli a chvíli jsme si povídali. Poslední den, jsem si ale řekla, že dnes ne! Sorry kluci, ale dnes vám to nedám. Do závěru jsem dala všechno.“ Peggy 4. místo uhájila, poslední den doslova letěla po trati a náskok navýšila na více než 4 hodiny. “Tenhle výsledek převyšuje všechno, co bych kdy od sebe mohla čekat. V mezinárodních závodech je umístění vždy složitější. Nevím, jestli kdy ještě překonám tenhle pocit. Jsem z toho nadšená a beru to jako můj dosud největší úspěch.“

Tenhle výsledek převyšuje všechno, co bych kdy od sebe mohla čekat. 

 „Setup (pozn: nastavení kola) mám vyladěný tak, abych co nejméně zastavovala a maximalizovala čas jízdy. Mám vyzkoušené vybavení, které je extrémně lehké a maximálně funkční. Jsou to třeba brašny Apidura, spacák SJ minimis, Gore-Tex od Tilak a mnoho dalších vychytávek. Co je ale moje největší know how, je trenér a přítel, kteří to se mnou umí a mě to s nimi baví. V neposlední řadě mám vyladěnou stravu. Hodně jsem používala Edgar, takže mi stačilo nabrat vodu a mohla jsem hned jet. Přestože všechno mám maximálně odlehčené, tohoto jsem s sebou vezla skoro kilo a nepochybovala jsem, jestli to vézt. V pustinách Balkánu se to vyplatilo."

Jsem prostě závodník, spát můžu doma.

Peggy za celé čtyři a půl dne zastavila jen na 19 hodin. Méně zastavil jen celkový vítěz Max Gaumnitz. „Jsem prostě závodník, spát můžu doma. I když teď bych se docela vyspala,“ dodává vítězka Tour Divide z roku 2017. „Jednou mi to málem nevyšlo, nemohla jsem najít místo ke spaní až do půl třetí ráno a už jsem byla unavená. Nakonec jsem našla jediný stromek široko daleko, pod kterém bylo malinké, ale suché místo. Když jsem lezla pod ten strom, připadala jsem si jako když se malý klokan rve k mámě do kapsy. Všude okolo ošklivo, uvnitř dokonalé teploučko. Schoulila jsem se do klubíčka a byla to jedna z nejlepších nocí mého života. Zaspala jsem i budík a ráno mě probudil až zvuk předjíždějícího závodníka.“

„Vlastně ještě nevím. Vrcholem měl být Silk Road Mountain Race v Kyrgyzstánu. Ale předchozí závod jsem zrušila kvůli nemoci, do Balkánu vložila úplně všechno a teď mám velký zápřah v práci. V červenci si snad pořádně odpočinu a uvidí se, jestli stihnu být ready na další 1 880 km dlouhý závod. Lehce se to řekne, hůře udělá,“ poodkrývá usměvavá blondýnka a ambasadorka Rock Pointu své plány.