Road trip po Islandu

Na letošní cestu jsme měli vyhrazených 14 dní a v plánu přes 2000 kilometrů po islandských silnicích. Bez auta se to tedy neobešlo. Abychom ušetřili čas i peníze, rozhodli jsme si půjčit takové, ve kterém bez problému přespíme a ve kterém si uvaříme. Jídlo a ubytování jsou totiž položky, které váš Islandský budget vynesou nesmyslně vysoko. Nejen díky tomu je Island na předních místech nejdražších zemí Evropy.

První zastávkou byl poloostrov Sneafellsnes. Do kempu v Arnarstapi, ve kterém bylo aut, že by se daly na rukou spočítat, jsme dorazili pozdě v noci a přivítal nás, na islandské poměry, ještě docela snesitelný větřík. Pojem „pozdě v noci“ je mírně zavádějící, protože ačkoliv hodinky ukazovaly něco málo okolo půlnoci, žádná tma se nekonala. V létě se tady můžete těšit až na 21 hodin denního světla.

Hned ráno jsme vyrazili prozkoumat, co poloostrov nabízí. Samotné Arnarstapi a trasa, která vede kolem dechberoucích útesů až do Hellnaru, je skvělým začátkem. Tuhle cestu doporučuji zakončit v místní kavárně.

Nabití kofeinem jsme pak pokračovali k jednomu z nejznámějších míst ostrova, ikonické hoře Kirkjufell. Tu jste mohli vidět například v seriálu Hra o trůny, což je jeden z mnoha, který se tu natáčel. Nevynechali jsme ani tulení pláž Ytri tunga a z mnoha fotek známý, černý kostel Búdirkirkja. Tahle ikonická místa, ač jsou nádherná, přitahují i díky své snadné dostupnosti z hlavního města Reykjavíku, davy turistů.

Jedeme směr odlehlejší západní fjordy! Je tu ale jeden zásadní fakt: méně turistů = horší cesta. V půlce (polní) cesty na fjordy měníme píchlé kolo. Mrzení však netrvá dlouho. Noc jsme totiž strávili u hot potu Guðrúnarlaug. Hot poty jsou přírodní nebo lidskou rukou vytvořená termální jezírka s průměrnou teplotou vody kolem 40 °C, kterých najdete po ostrově spoustu. A tenhle přišel jako na zavolanou. Je hned u kempu, najedete tu i udržovanou převlékárnu a když vás stejně jako nás přivítá sluníčko, máte pocit, že líp už být nemůže.

Statisticky je červenec s průměrnou teplotou okolo 15 °C nejteplejším měsícem v roce. Jako středoevropani jsme to fakticky moc nepociťovali. Další den a prakticky celou dobu se nás drželo typicky islandské počasí - silný déšť a vítr střídalo mrholení, aby v zápětí vysvitlo slunce, které za deset minut vystřídala výrazná oblačnost. Ale tak to máme rádi. West fjords nás svou divokostí okouzlily hned v první chvíli. 

Projíždíte po kamenitých cestách rychlostí 30 km/h a hlava nestíhá pobírat tu krásu kolem - pláže, zálivy, rybářské vesničky, strmé kopce. Cílem tohoto dne však byl především nejzápadnější bod Islandu a vlastně i celé Evropy, mys Bjargtangar. Pár desítek kilometrů od něj leží už Grónsko.

Bjargtangar je součástí 14km útesu Látrabjarg, který je místy až 400 m vysoký a je jednou z nejvýznamnějších ptačích lokalit vůbec. Tvoří hnízdiště pro miliony jedinců desítek ptačích druhů. Nás sem zavedl především jeden z nich, a to papuchalk. Kromě něj tady můžete narazit například i na alkouny úzkozobé, tereje bílé, buřňáky a mnoho dalších. 

Zážitek pro nás byla i samotná cesta po útesech. Můžete se tu toulat klidně celý den a stejně budete mít pocit, že to bylo málo. 

Večer nás zachránilo jídlo od Adventure Menu. Tenhle typ jídla s sebou určitě doporučuji, a to nejen pro nízkou gramáž, která se při cestování více než hodí, ale i pro dlouhou trvanlivost, jednoduchost přípravy a výbornou chuť. V kombinaci s Jetboilem a nádobím od Sea to Summit posunete kempování do totálního komfortu. Když se k tomu všemu přidá výhled na fjordy, máte najednou pocit, že ani v pětihvězdě by nebylo lépe.

Jestli k Islandu něco opravdu patří, pak jsou to vodopády. Hned ráno se vydáváme na jeden z nejhezčích - Dynjandi. Skládá se z několika kaskád a díky upravené a trochu strmé stezce se můžete dostat až pod nejvyšší z nich. Ve chvíli, kdy stojíte doslova pár metrů od té nejmohutnější části celého vodopádu, máte zároveň výhled na celý fjord  Dynjandisvogur. 

Po téhle nádheře nás ovšem čekala dlouhá cesta na začátek fjordů, kde jsme i přespali. Desítky či stovky kilometrů v autě se můžou zdát jako nuda. To bychom ale nebyli na Islandu, kde jen cesta z bodu A do bodu B představuje životní zážitek.

Pokračujeme dál na sever. První zastávkou je rybářská vesnice Hvammstangi a zdejší tulení muzeum. Pětadvacet km odtud v zátoce Hindisvík můžete při troše štěstí spatřit jejich velkou tulení kolonii. My štěstí neměli, navštívili jsme tak alespoň obchod u textilní továrny se spoustou typických vlněných výrobků. Všechno tu dělají ručně a garantuji vám, že žádný svetr nehřeje lépe než ten islandský. 

Naše cesta vedla dál, přes jedno z větších islandských měst - Akureyri, tyrkysové vodopády Goðafoss až do Húsavíku. Tady jsme zvolili přespání v hotelu. A protože jsme se rozhodli na poslední chvíli, cena byla na islandské poměry více než přívětivá.

Ráno míříme do místního přístavu. Húsavík je nádherné město a patří k hlavním turistickým cílům na severu. Jeho hlavní atrakcí je pozorování velryb. Tyto majestátní živočichy můžete pozorovat i na jiných místech po ostrově, nicméně právě tady máte největší šanci na úspěch. 

Vybrat si můžete z několika místních agentur, které nabízejí různé typy přepravy, od člunů až po velké rybářské lodě. Samotná plavba zabere cca 2-4 hod. času. My zvolili variantu větší lodi s 3hodinovou plavbou za cca 1500 Kč. Hned na začátku jsme vyfasovali nepromokavé, zateplené kombinézy, které jsme později ocenili. 

Během plavby jsme se zastavili i u ostrůvku Lundey, který je domovem velké kolonie papuchalků. Viděli jsme jich opravdu spoustu. Štěstí jsme měli i na velryby. Odškrtáváme si tak další věc z našeho bucket listu. Ale ne všichni jsme si to úplně užili. Moje žena strávila většinu plavby s pytlíkem, respektive dry sackem, u pusy a na loď ji tak i přes její lásku ke zvířatům už jen tak nedostanu. 

Dry sacky jsou další věcí, kterou před cestou sem určitě doporučuji pořídit. Ve zdejším vlhkém podnebí oceníte, že vaše věci zůstanou suché. V Húsavííku jsme ještě stihli zdejší muzeum velryb a perfektní fish and chips v přístavu.

Jedeme zase o kus dál k jezeru Mývatn. Tady najdete v podstatě celý Island - geotermální prameny, jeskyně, vodopády i sopky. My jsme se těšili především na sirné pole Hverir, které nám svým zápachem připomnělo loňský Laugavegur. Ve chvíli, kdy stojíte mezi bublajícími bahenními jezírky, dýmajícími fumarolami a koukáte na okolní oranžovou krajinu, máte najednou pocit, že jste na jiné planetě. 

Neminuli jsme ani jeskyně Grjótagjá a Stóragjá nebo kráter Hverfjal. Po dlouhé cestě a nespočtu zážitků jsme měli chuť trochu vypnout. Vhod nám tak přišli místní geotermální lázně, které jsou dost podobné slavnější modré laguně u Reykjavíku, nicméně narozdíl od ní jsou opravdu přírodní a za návštěvu určitě stojí.

Noc jsme strávili v místním kempu a následují ráno nás vzbudil silný déšť. Na Islandu nic výjimečného, takže road trip pokračuje. V mlze a dešti jsme dorazili k vodopádu Dettifoss. Ten se se svým průtokem řadí na druhé místo nejmohutnějších vodopádů Evropy. Nasazujeme nepromokavé bundy, kalhoty, utahujeme kapuce, byť jak později zjišťujeme, ani to nás před deštěm zcela neochrání.

S autem plným mokrého oblečení jedem dál. Další zastávkou je jeden z profláklých turistických cílů, kaňon Stuðlagil. Když vidíme ty mohutné čedičové sloupy a zářivě modrozelenou vodu, ničemu se vlastně nedivíme - sami jsme tu pár hodin strávili. A rádi.

U známějších míst jsme zůstali i déle. Všichni určitě znáte fotku s tím krásným kostelem a duhovým chodníkem, že? Přesně tu si můžete, stejně jako my, pořídit ve vesničce Seyðisfjörður.

Za doprovodu silného větru jsme už poměrně vyčerpaní dorazili do kempu. Horká voda, která je v místních kempech samozřejmostí, byla v tuhle chvíli nedocenitelná.

Jako za odměnu jsme se další den probudili do krásného slunečného počasí. Konečně jsme si tak užili přípravu snídaně v naší auto kuchyňce a dali si výborná míchaná vajíčka.

Další den na nás čekala místa, která jsme navštívili už loni, ale nestihli jsme si je moc užít. Proto jsme často zastavovali - na náhodných plážích, odpočívadlech, loukách plných kvetoucích lupin a jsme si jisti, že zrovna na tenhle den budeme díky tomu všemu vzpomínat opravdu dlouho.

Hlavním cílem dne bylo však pohoří Vestrahorn a černá pláž Stokksnes. Celé tohle místo patří k těm nejfotografovanějším na celém Islandu. Není se čemu divit i my jsme se těšili, že se zrovna sem můžeme vrátit. Nevynechali jsme ani kávičku s koláčem v místním Viking cafe. Procházky tady mají atmosféru za každého počasí a strávili bychom tu nejradši několik dní.

Další naší zastávkou bylo ledovcové jezero plné obrovských ker a tuleňů, Jökulsárlón. Podle nás jedno z nejkrásnějších míst na světě. Ve skutečnosti nejde vlastně ani tak o jezero, jako o lagunu, která je s mořem spojená asi 200 m dlouhou řekou. Jökulsárlón je součástí největšího evropského ledovce Vatnajökull. 

Díky jeho tání způsobenému globálním oteplováním, se jeho rozloha neustále zvětšuje. Za posledních 50 let až 4x. Strašidelné. Prošli jsme to tu křížem krážem, tam a zpátky a kdybychom měli jen o trochu víc času, zkusili bychom i kajaky, které tu nabízí. Hned naproti laguně se nachází další z islandských „must-see“ - Diamantová pláž. Ani tu jsme tentokrát nevynechali. Jde o černou sopečnou pláž posetou stovkami ker, které sem doplují z laguny.

Večer jsme dorazili do kempu, který je skvělým výchozím bodem pro spoustu aktivit a je u ledovce Skaftafell. Za nás je nejlepší volbou cca 18 km dlouhý trail vedoucí od kempu přes vyhlídku na celý ledovec až po sestup přímo k němu. Cestou se můžete zastavit u dalšího z vodopádů - Svartifoss. Tras je tu ale spousta.

Zbytek cesty jsme už strávili na známých místech jihu o čemž svědčilo i množství přibývajících turistů. Základnou se pro nás stalo městečko Vík. Je tu fajn kemp se zázemím a stylovou kavárnou. Hned naproti je obrovská prodejna ICEwear, supermarket a vlastně všechno co se od turističtější oblasti čeká. 

Celý jih má co nabídnout. Kolem Víku je nespočet cest, které stojí za projití a autem dojedete za chvíli například na černou, 3 km dlouhou, písečnou pláž Reynisfjara, kam jsme samozřejmě zamířili také. Stejně, jako stovky dalších lidí. To, že se jedná o nejznámější islandskou pláž a že ji spousta žebříčků řadí mezi nejkrásnější na světě vzalo za své. Nenechali jsme se však otrávit a tuhle nádheru s vysokými, čedičovými útesy si užili i tak. 

Na západ slunce jsme se rozhodli vyrazit na vyhlídku Dyrhólaey, která nezklame nikdy a nikoho. Jestli sem ještě někdy vyrazíme, sem pojedeme zase.

Poslední den mimo město jsme se rozhodli trávit v okolí Skógafossu. I tady je možností nespočet, od vyhlídky po 400 schodech až po 25 km dlouhou trasu podél řeky a vodopádů do oblasti Þórsmörk. Kromě Skógafossu jsme se vydali i k vodopádu Kvernufoss, který je sice méně známý, ale neméně zajímavý. Obejít se dá totiž úplně celý.

Po procházce doporučujeme osvěžení v jednom z nejstarších místních bazénů Seljavallalaug. K bazénu vede cca 20 minut dlouhá trasa překrásným údolím.

Očarovaní přírodou se ocitáme v Reykjavíku. Ten sám by si zasloužil zcela samostatný článek. Jako každé město nabízí velké množství památek, atrakcí a zážitků. Z naší zkušenosti určitě doporučujeme nevynechat vyhlídku z kostela Hallgrímskirkja. My si užívali toulání městem a náhodné objevovaní barevných domečků, skvělých pekáren či ochutnávání místních specialit jako je například chlebová zmrzlina.

Island nás zkrátka dostal i podruhé. A bude-li možnost pojedeme sem znovu. Je jedno, jestli půjdeme s krosnou napříč vnitrozemím, nebo se rozhodneme projet autem všechny fjordy. Jisté je, že to zase bude stát za to. A co vy, už máte svoji letenku?