Jak Jiří Strach natáčí v outdoorovém prostředí

Pane režisére, kolik dní ročně trávíte natáčením venku?

Minulou zimu jsem si obzvláště užil. Točili jsme skoro celou sérii venku, v té největší zimě. A po 77 natáčecích dnech v mrazech se člověk tak těší na léto, jak na nic na světě.

Jaké to je pracovat s duchovnem nebo sakrální tématikou? Pro mnoho diváků je souboj dobra a zla, ať v podobě pohádkové nebo mystické, fascinující. Čím je pro Vás toto téma zajímavé?

Myslím, že právě v dnešní době hodnotové relativizace je důležité dobro a zlo jasně ukazovat v jeho nezastřené podobě. Že to vyjevíte žánrem pohádky či mystery thrilleru, je koneckonců fuk. Podstatné je, aby to podstatné nebylo zastíráno. Duchovní tématika je a bude samozřejmě vždy divácky vděčná, protože má v sobě přesahy, po kterých lidé přehlceni materiálním světem více touží. Je zajímavé, jak jen tento svět naše duše nenaplní, že potřebujeme hledět i někam za horizonty, hledat vše, co nás přesahuje.

Jak při natáčení Anděla Páně, tak i v Labyrintu, se děje odehrávají v zimě. Jaká specifika přináší natáčení v zimních exteriérech?

Mrznete, mrznete a zase mrznete! Nedávno mi jeden kolega říkal, že už za žádnou cenu nechce točit filmy v zimě, jen v létě, že to za to nestojí. No, kolikrát si na něj v patnáctistupňových mrazech vzpomenu. Ale pak, když to vidíte ve střižně, jak Petronel s Uriášem chodí po sněhu a jaká nádhera to je, tak to za ta muka stojí.

Při zimním natáčení je asi nepřítelem chlad, zvláště z důvodu minimálního pohybu při práci. Prozraďte, čím se bráníte chladu, jaké máte osvědčené finty.

Jameson, čaj, čaj, Jameson, čaj, Jameson Jameson Jameson a nakonec grog! Dělám si psinu, samozřejmě, základ je solidní oblečení. Člověk je celý den venku na mrazu, nemá to vlastně daleko od práce badatelů v Antarktidě.

Spoustu diváků nadchl sedmidílný Labyrint. Kolik natáčecích dnů jste strávili venku?

Celkem jich bylo 77. A interiérů bylo tentokrát minimum. Součtem mohlo být exteriérových dnů něco k šedesátce.

Jak se vám osvědčila bunda Mission?

Zachránila mi život! Fakt. Nic teplejšího už snad na trhu není a konečně jsem se v zimě cítil komfortně. Každému, kdo je zimomřivec jako já, tak ji vřele doporučuju. Myslím, že pro celodenní práci v mrazu není nic lepšího.

Které její detaily jste si oblíbil?

Hlavně kapsy! Jsou strašně rafinovaně a chytře vymyšlené. A je jich hodně. To přesně potřebuju. Tady mám scénář, jinde brýle, v další žvýkačky a nejlepší je ta průhledná kapsa na rukávu! Přesně se tam vejde iPhone. Takže když vám někdo volá nebo píše, stačí se podívat na rukáv a nemusíte kvůli každýmu zapípnutí hned sundavat rukavice a lovit telefon Bůh ví kde.

Nedávno jste přestal kouřit. Co bylo hlavním motivem a jak je těžké znovu nezačít?

Tak já hulil dost a řekl jsem si, že ty moje plíce potřebujou taky trochu prázdniny. Takže teď nekouřím. Ale pořád mi to voní, takže říkám, že jsem takovej nekouřící kuřák. Až budu chtít, tak zase začnu. Ale teď ještě nechci.

Jaké outdoorové aktivity jsou vám blízké a které provozujete?

Já jsem dost nesportovní člověk. Běhání po parku nebo pocení v posilovnách jsem nikdy nehověl, to si radši přečtu fajn knížku. Jediný sport, který dělám a který fakt umím, je lyžování. Rodiče mě na to postavili už ve dvou letech a od té doby nebylo zimy, že bych se alespoň párkrát za sezónu nesklouznul. Takže, až v Ischglu uvidíte šílence v bundě Horské služby jedoucí stokilometrovou rychlostí po černé, byl to Strach!