Seakayaková dobrodružství: Ze Stockholmu až do Helsinek

Už několik let Terka předává svou lásku k seakayakingu dalším nadšencům. Letošní rok zasvětila jen a pouze expedicím. Se svou nedávnou skupinkou zamířila ze Stockholmu do Helsinek a o dobrodružství nebyla nouze. Jak vlastně taková expedice probíhá a s čím se může potýkat? Rovnou jsme se Terky zeptali...

Terko, jak vlastně vznikl tenhle nápad?

Na Ålandech, souostroví mezi Švédskem a pevninskou částí Finska, jsem pádlovala s jednou skupinou dva roky nazpátek. A jeden večer u ohně někdo z tehdejších účastníků nadhodil, že se dá projet celými ostrovy ze Stockholmu až do Helsinek. Ani to tedy nebyl můj nápad, což mi vlastně přijde báječné. Lidi, které jsem brala na moře, přišli sami s takovým velkým plánem. A mě se samozřejmě ta trasa líbila. Trvalo to dva roky a tří z tehdejších sedmi účastníků jsme se na tuhle trasu vypravili.

Jaké byly největší výzvy, se kterými jste se během expedice potýkali?

Na začátku dostat všechno jídlo a vybavení do pět metrů dlouhé lodě. Později nejspíš vydržet spolu. Za více než tři týdny spolu trávíte na moři i na souši každou chvíli. A také mezi stovkou rozdrobených ostrovů je spousta možností, kudy se dostat k cíli. Ne vždy zvolená trasa všem členům expedice vyhovovala. Někdy bys třeba už nejraději seděl na břehu s večeří v ruce, ale víš, že tě čekají další dvě hodiny s pádlem v ruce.

Jak jste se připravovali na takto dlouhou plavbu?

Během jara jsme spolu podnikli pár kratších výletů. A já se pak sama vydala s kajakem do Chorvatska. Na cestu od hranice s Černou horou k hranici se Slovinskem. Abych zjistila jaké to je, strávit na moři tolik času. Zažít tu rutinu pádlovat den co den od úsvitu do soumraku. Sama jsem byla zvědavá, jak zvládnu trasu dlouhou přes 700 kilometrů. A zároveň jsem věděla, že to budou cenné zkušenosti a pokud to zvládnu, nemělo by mě pak na severu nic překvapit.

Jaké vybavení jste měli s sebou na cestě?

Nejdůležitější byla bezpečnost. I když je většinou signál všude dostupný, měli jsme satelitní Garmin pro záznam trasy a případné zavolání pomoci. Pak specifické vybavení potřebné na kajak jako světlo na vestu, světlici (pro případ záchrany) a tažné lano na vlečení lodě. Cestovní solární panel. A pak se vlastně sbalíte tak, jako byste jeli na trek. Máte jednu sadu oblečení na vodu a druhou na břeh. 

Většina věcí je rozstrkaná po kajaku v různě velkých nepromokavých vacích. Za ně naše expedice děkuje Rock Pointu, vaky od značky Osprey se fakt osvědčily a vydržely i hrubé zacházení. Akorát se do kajaku vejde o hodně víc věcí a tak máte nutkání si sbalit i pár zbytečností. Jako dřívkový vařič s mřížkou na grilování, hamaku, velký plyšový polštář, polštář s paměťovou pěnou. Kilo a půl zrnkové kávy. Myslím, že každý měl nějakou libůstku, kterou by s sebou v batohu nechtěl vláčet. Oblíbená věta: Kajak to uveze (smích).

Jak jste se stravovali během dlouhých dní na moři?

Minimálně na každou večeři jsme si každý vezl porci od Adventure Menu. Od půlky výletu se s jídlem rozjel slušný výměnný obchod. Z nějakého záhadného důvodu si každý koupil jen svá oblíbená jídla a neměl odvahu zkoušet neznámá. Jenže po deseti dnech už po páté nemůžeš chilli con carne vidět. A tak se měnily švédské kuličky za tikka masalu, žemlovka za rýžovou kaši nebo porce rajské za elektřinu ze soláru. 

Jak ve švédské tak finské části cesty byla možnost občas zajít do obchodu. Takže jsme mohli objevovat místní zvláštnosti jako brusinkový chleba, čokoládu s lékořicí a samozřejmě skořicové šneky. No a pak jsme měli velké zásoby vlastního kafe a moka konvičku. Ačkoliv jsou Finové jedničky ve spotřebě kávy na hlavu, mimo Helsinki ti ji většinou nabídnou jen filtrovanou.

Jaký byl váš nejoblíbenější moment z celé výpravy?

Myslím, že nejvíc budeme všichni vzpomínat na přejezd ze Švédského pobřeží na Ålandy. Ten den pro nás začal už ve čtyři ráno. O dvě hodiny později jsme seděli v kajaku u posledního velkého majáku na švédské straně a ten další, hraniční maják Märket, byl na obzoru vidět jen jako malá tečka. A všude kolem nás jen moře. Když jsme k němu dopluli, vrhlo se za námi do vody na sto tuleňů. 

A taky jsme zjistili, že na majáku se v létě střídají skupiny dobrovolníků, kteří se o něj starají. Byli hodně překvapení. V sobotu jsme za celý týden byli jedinými návštěvníky, protože počasí bylo hodně větrné. Vzali nás nahoru do věže. Celkově to bylo hrozně milé setkání. Někteří z dobrovolníků byli sami kajakáři a tak jsme spolu probrali naše plány a oni dovedli ocenit náš výkon. 

Po dalších 15 kilometrech, kdy na obzoru nejdřív nevidíš vůbec nic, samozřejmě přišla euforie. Dorazili jsme k ostrovům a zvládli tak jednu z velkých výzev naší plavby.

Co byste poradili lidem, kteří by se chtěli vydat na podobnou dobrodružnou cestu?

Hlavně vyrazit (smích). Pro většinu skupiny nebylo lehké si zařídit volno na více než tři týdny. Já osobně jsem dala v práci na začátku roku výpověď a splnila si tak ještě sen o sólo cestě Chorvatskem. Ale tyhle výlety za to rozhodně stály. 

A z těch praktických samozřejmě nepodcenit vybavení. Jak běžné, tak to určené k záchraně. A předpověď počasí. Na moři se určitě vyplatí mít dobrou aplikaci, se kterou již umíte dobře zacházet a vyhodnocovat z ní data. Pro přejezdový den jsme si navíc nechali předpověď rozepsat od profesionálního meteorologa.

Udělali byste teď zpětně něco jinak?

Pár věcí, ale jsou to spíše jenom drobnosti. Někdo by užil třeba powerbanku navíc, někdo si na příště pořídí solární panel. Snad jen mít příště lepší lodě. Jelo nás ve skupině 5 plastových a 2 karbonové lodě. Rychlostní rozdíl byl hodně znát.

Jaké dojmy a zážitky si odnášíte?

Nové zkušenosti kolik se toho dá napádlovat za jeden den. Jaký je to pocit, mít kolem sebe jen tu obrovskou vodní plochu, kdy pevnina je takřka v nedohlednu. Potkali jsme na naší cestě taky spoustu super lidí, se kterými zůstáváme v kontaktu. Počínaje paní, u které jsme strávili první noc ve Stockholmu a která nám u sebe v zahradě na tři týdny zaparkovala dodávku s přívěsem. Pak kajakáři z majáku. A majitelé kempů a kaváren po cestě, kde jsme získali třeba cenný tip na levný zpáteční trajekt a ještě pozvánku na zimní pádlování na Sicílii.

Máte v plánu další podobnou expedici?

Je to takové trochu legrační sedět uprostřed expedice na skále, koukat, jak slunce zapadá do moře a už přemýšlet, kam by se dalo zamířit příště. Ale samozřejmě nám to nedalo. Času na přemýšlení bylo více než dost! Padaly názvy destinací jako Grónsko nebo Island. Taky se nabízí přidat další skandinávské velkoměsto na trase Oslo-Stockholm. Uvidíme. Dávám tomu tak rok, maximálně dva. Někam určitě vyplujeme (smích).