Jak se nám běžela 2. etapa „napříč Krušnými horami"

• Start: Krásný Les, 10. 6. 2021; 10:00
• Cíl: Fláje, 10. 6. 2021; 17:00
• Uběhli jsme:  42,5 km
• Nastoupali jsme: 770 m
• Subjektivně hodnotím trasu na: 9 (1=běžecké peklo, 10= běžecký ráj)
• Tato etapa mě unavila na: 4 (1=vůbec, 10= k smrti)

První etapou, co se týče krás přírody, byla laťka nastavena hodně vysoko. Vzhledem k tomu, že celou druhou etapu dobře znám, tak jsem věděl, že i v tomto našem druhém tažení nás toho čeká taky dost hezkého k vidění. Trochu jsem se obával únavy, protože v noci jsem spánku moc nedal. Spánek sice přišel ihned po ulehnutí, ale hned i odešel. V noci totiž úřadoval Mužajs a jeho, podle něj, decentní chrápání. Celou noc jsem se nemohl dočkat až bude ráno a vyběhneme.

Začátek etapy startoval v obci Krásný Les, kde jsme nastoupili na červenou turistickou značku a dlouho se jí nepustili. Prvních 12 kilometrů vede po krásných loukách až na Komáří hůrku. Rychlou Kofolou jsme uhasili žízeň a pokračovali dál lesní cestou, později chvilkou běhu po asfaltu, až jsme doběhli do Cínovce.

Věděli jsme, že má každou chvilkou začít pršet a zvedající se vítr i pohled na černou oblohu, nás v tom utvrdil. Vzhledem k tomu, že byl čas oběda, jsme se rozhodli zastavit se na hranicích v restauraci Lípa. Původní plán byla polévka. U objednání jsme trochu zazmatkovali a začali si objednávat jídla jako smažené žampiony, smažený květák nebo guláš s knedlíkem. Na to, že jsme měli nějakých 20 km do cíle, tak to byly odvážné objednávky.

Posilněni jsme pokračovali dál po červené a po 3 kilometrech jsme ji opustili a dali se na seběh k Rašelinovému potoku. Oproti původnímu plánu tahle odbočka znamenala lehké prodloužení trasy, ale rozhodně to stálo za to.

V Novém Městě jsme se opět napojili na červenou a běželi na rozcestí Vrch Tří pánů. Tady jsme se poplácali po zádech, jak jsme měli dobrý nápad zdržet se v Cínovci na oběd, protože všude kolem nás byly rozseté kroupy. Z rozcestí jsme pokračovali opět po červené směr Vilejšov – zaniklá obec. Tohle je podle mě jeden z nejkrásnějších trailových úseků etapy. Lepší požitek z terénu byl umocněn množstvím vody, ledových krup na cestičkách a do toho už zase začalo krásně svítit sluníčko.

Na dalším rozcestí jsme ještě jednou opustili červenou značku a vydali se na neznačenou cestu, kterou jsme doběhli až k vodní nádrži Fláje.

Podél nádrže jsme se napojili na zelenou turistickou značku a doběhli na druhou stranu nádrže, kde pro nás druhá etapa skončila.

Které místo z této etapy ti nejvíc utkvělo v paměti a proč?
Jednoznačně lesní cesta z Komáří hůrky směr Cínovec. Po zhruba 3 kilometrech si šel Fífa odskočit do lesa. Běželi jsme se Soňou a Mužajsem pomalu napřed. Z lesa na nás vyběhli dva toulaví psi. Na první pohled vypadali jako vlci. Naštěstí si to dost brzo s námi rozmysleli, jakoby tušili, že za chvíli tudy poběží chutnější Fífa. A taky že jo. Na chudáka Fífu vyrazili o dost troufaleji než na nás. Když zjistili, že moc masa na sobě nemá, tak si to i u něj nakonec rozmysleli a vzdálili se. To jsme už měli čest Fífův úprk sledovat. Když přiběhl k nám, ulevil si několika stovkami sprostých slov a po chvíli jsme pokračovali dál.

Jaká byla navigace v této etapě, a přidali jste si nějaký ten kilometr oproti původnímu plánu?
Díky tomu, že zhruba 90 % trasy vedlo po červené turistické značce, orientace byla snadná. Něco málo jsme si úmyslně přidali tím, že jsme za Cínovcem seběhli z červené k Rašelinovému potoku.

Jaké místo nebo moment ti ten den nejvíc lezl na nervy a proč? Pocítil jsi nějakou soukromou běžeckou krizi?
Troufám si říct, že jsme byli skvělá parta v čele s dvorními vypravěči a vtipálky Fífou a Mužajsem, tak během celých pěti dnů nebyla vlastně příležitost, aby nastal nějaký slabší moment. Když někdo z nás zrovna nemohl, buď jsme společně zvolnili, nebo nastalo rozveselení nějakým fórem.

Na jakém jídle sis na této etapě nejvíc pochutnal?
Na guláši v restauraci Lípa.

Jak ses cítil po doběhnutí této etapy?
Ke konci etapy už byly nohy celkem utahané, jinak se mi celý den běželo hladce. Po probdělé noci jsem čekal náročnější den. Byl před námi třetí, obvykle kritický den, tak jsem byl rád, že po doběhu druhé etapy nebyla žádná velká únava.

Běžel bys touto partou znova? Případně raději kratší, nebo ještě delší distanc?
Já osobně bych s touhle partou klidně běžel několik dalších dnů. Myslím, že jsme se dobře doplňovali a uměli jsme si navzájem vyhovět. Během celých pěti dnů jsem nezaznamenal žádnou ponorku.

Jak se cítíš týden po doběhu (po tělesné i duševní stránce)?
Před touto akcí jsem nikoho osobně neznal. Trochu jsem byl nervózní z toho, zda si lidsky sedneme. V průběhu prvního dne už jsem tušil, že to bude dobré, ale netušil jsem, že to bude až tak moc dobré, že se mi bude dokonce i stýskat. Tak jsem se cítil několik dnů po doběhu. Z přeběhu jsem si přivezl lehce pohmožděný kotník, tak ten celý další týden ještě pobolíval.

ALEŠ SEDLÁK

Mezi jeho běžecké úspěchy patří například vítězství na závodech 100 Miles of Istria, Krakonošově stovce, Baroko Ultramaratonu nebo Rock Point Horské výzvě na Pálavě. V silničních závodech několikrát vyhrál Vítkovskou desítku v Praze nebo se zúčastnil silničních maratonů v Praze a Paříži.

Aleš je také organizátorem běžeckého závodu v jižních Čechách pojmenovaného Sezirun. V nejbližších letech by se chtěl zúčastnit větších evropských závodů jako například Madeira Island Ultra Trail nebo Lavaredo Ultra Trail.

• Boty: Hoka Mafate Speed 3, Hoka Speddgoat 4
• Oblečení: trička (krátký rukáv) Hannah Pello a Parnell, kraťasy Hannah Aldis, mikina Hannah Maddox
• Běžecká vesta: Osprey Duro 6
• Brýle: Julbo Fury SP3 CF

Foto: Rob Trnka