Nezapomenutelné lezení v Mexiku

Jak ho prožila Edita Vopatová?

Jednou za čas odcestuje můj přítel Ondra Beneš se silnou partičkou kluků na lezeckou expedici někam daleko do světa, s cílem udělat nějaký prvovýstup. Když to jde, ráda cestuji s ním! Podívat se do světa, tam lézt, cestovat a nasávat místní kulturu, je pro mě zážitek, na který se nezapomíná.

Poprvé jsem s nimi byla v Peru v roce 2013 a o rok později v Brazílii. Vždy to bylo skvělé a tak bylo opět na čase vymyslet další zájezd. Tentokrát nás bylo pět a v týmu byla i lezkyně Peťka a tak jsme vytvořili holčičí dvojku na laně. To nám řekla Edita Vopatová, členka Rock Point Týmu, krátce před odletem. Po návratu jsem ji vyzpovídal…

Neměli jste původně v plánu Kolumbii?

Měli, jenže chvilku po zakoupení letenek jsme zjistili, že NP Cocuy v horách, kde byl naplánovaný náš hlavní cíl, je zavřený. Ještě před rokem se tam normálně lezlo a tak nás nenapadlo, že by se tam najednou lézt nemohlo. Ale místní indiáni chtěli mít tuto oblast nedotčenou, takže ji zavřeli. Hned poté, co jsme se tuto informaci dozvěděli, jsme začali hledat jinou vhodnou destinaci, kde udělat prvovýstup v Kolumbii. Bohužel bez výsledku. Je tam několik sportovních oblastí, ale pořádná stěna žádná. Takže jsme zkusili vymyslet nějaký alternativní plán a přebookovat letenku. Nakonec kluci našli místo Basaseachi v Mexiku – kaňon s velikými stěnami po obou stranách. A za poplatek 200 Eur jsme změnili letenku do Los Angeles.

Po Mexiku jste cestovali po zemi nebo i letecky?

Odletěli jsme z Vídně přes Amsterdam do L. A. Tam jsme sedli na autobus a pokračovali na jih do  mexického města Tijuana. Tam jsme si na 26 dní (25.000 Kč) půjčili auto. Do něj jsme se vešli se všemi batohy tak akorát. Auto se stalo naším domovem. Za celý zájezd jsme ujeli 4873 km a to jsme s ním projeli pouze část severního Mexika. Je to ohromná země. První část cesty do Basaseachi jsme jeli dva a půl dne.

Jak je to v Mexiku, zemi narkomafie, s bezpečností?

Všude píšou, že se nedoporučuje jezdit autem za tmy kvůli banditům, tak jsme vždy přespali raději v hostelu. Můžu přiznat, že první část zájezdu jsme byli opravdu dost vystrašení až možná i trochu paranoidní, aby nás někdo nepřepadl. Ale nakonec nemám s Mexičany jedinou špatnou zkušenost. Bylo to možná i tím, že jsme se vždy před návštěvou nějakého místa informovali o bezpečnosti a řídili se radami místních.

Jaké jsou lezecké možnosti v kaňonu Basaseachi?

Tato oblast je lezecky známá hlavně díky kaňonu. Nachází se tam stěna Cascada (300 m vysoká, s šesti cestami, stěnou protéká i známý vysoký vodopád. Významná je také věž El Gigante (800m). Původně byl v plánu prvovýstup na Cascade. Ale dozvěděli jsme se, že tam je to zakázané a tak kluci našli stěnu dál v kaňonu.

A co klasické sportovní cesty?

První dva dny jsme se všichni rozlézali na sportovkách, které tam jsou skvělé. Jenže jsme měli průvodce jen na jeden malý sektor a na ostatní už ne, takže vůbec netušíme, jak těžké cesty jsme lezli.

Hluboký kaňon, to je ideální možnost zalézt si vícedélku?

Jasně, hned poté, co kluci zmizeli na několik dní do kaňonu, se náš holčičí tým vydal do vícedélek. Já ani Peťka s tím nemáme moc zkušeností, tak jsme si vybraly jako první cestu Macuchi 5.12+, která je celá vynýtovaná. I tak to pro nás bylo náročné a já mám z tohoto dne nejsilnější lezecký zážitek. Nakonec jsme ji přece jen vylezly. Jako další vícedélku jsme zvolily cestu Rattle Snake 7c, ale klíčová délka v hladkém koutu nás tak rozsekala, že jsme usoudily, že na to v kuse nemáme. Ostatní dny jsme lezly sportovní cesty v okolí.

Jak se podařil prvovýstup klukům?

Po několika dnech se vrátili. Udělali novou cestu First lucky strike za 7c v 500 m vysoké stěně. Večer jsme u ohýnku oslavili úspěch. Jinak jsme měli veliké štěstí na počasí, jelikož tu prý v tuto dobu bývá i sníh a zima. My tu vychytali sluníčko a přes den 15 stupňů.

Kam jste pokračovali?

Další zastávkou byla poušť a bouldering. Po cestě do Peñoles jsme si půjčili od jednoho místního lezce bouldermatky. A vydali se do vyprahlé krajiny, kde se najednou mezi kaktusy a keři objevil kopec balvanů. Balvany mají zajímavé kulaté tvary a struktura skály je poměrně hrubá (ryolit), takže člověk musí trochu taktizovat s pokusy v boulderech.

Jak obtížné bouldry jste lezli?

Nikde jsme nesehnali normálního průvodce a v oblasti jsme po celou dobu byli sami, takže jsme lezli to, co se nám zalíbilo, aniž bychom věděli obtížnost. Měli jsme sice nějakou databázi boulderů, ale podle té se moc orientovat nedalo. Zjistila jsem, že je to super neřešit čísla a lézt vše, co mi zrovna padlo do oka. V této oblasti jsme byli úplně sami, takže jsme si postavili stan na malém parkovišti u oblasti a tam kempovali.

Dalším cílem byl poloostrov Baja California?

Ano, pro návrat do Tijuany jsme se rozhodli jet jinou trasou, abychom poznali nový kraj Mexika. Vydali se tedy z Peñoles směrem k moři. V Los Mochis jsme se nalodili na trajekt a přes noc jsme se plavili přes Kalifornský záliv až do La Paz. Spočítali jsme si, že musíme denně urazit kolem 350 km, abychom se každý den přibližovali k Tijuaně. Takže jsme dost času seděli v autě a kochali se krásným pobřežím jak Kalifornského zálivu, tak i Tichého oceánu a zajímavou pouští, která se nachází ve vnitrozemí mezi moři.

Největší zážitek na poloostrově?

Spali jsme na opuštěné pláži u městečka Loreto, kde jsme si udělali ohýnek a ráno si byli zaběhat a koupat se v moři. Další den jsme navštívili záliv Ojo de Liebre, kde žijí velryby. To byl moc pěkný zážitek. Velryby se nás nebály a párkrát dokonce připlavaly blíž k lodi a nechaly se od nás pohladit. Po tomto výletě jsme přejeli do další lezecké oblasti. Cestou jsme míjeli poušť s ohromnými kaktusy. Vypadalo to jako kaktusový les, kde jich rostlo několik druhů a dosahovaly výšky až 10m.

A co lezení na Baja California. Bylo?

Oblast Cataviña se nachází v rozlehlém kaktusovém poli, ve kterém jsou poházené veliké žulové balvany ve tvaru vajec. Strávili jsme zde pouze jeden den, ale věřím, že by se tu dalo pobýt i týdny. Opět jsme neměli průvodce, takže jsme vždy přišli k nějakému balvanu a ten se snažili vylézt po vlastním jištění až na vrchol. Nejčastěji se jednalo o spáry, což mě bavilo. Ale nejdou mi, takže jsem se v nich pěkně nadřela a hlavně sedřela. Ke konci dne jsme našli jeden balvan s vynýtovaným rajbasem. Tomu jsme neodolali a potrénovali v něm naši techniku a balanc. Když jsme odcházeli ze skal, tak mi najednou bylo líto, že náš zájezd pomalu končí a musíme se vrátit domů do zimy. Klidně bych si to ještě prodloužila.

Jak jste prožili krátký čas před odletem domů?

Po příjezdu do Tijuany jsme večer navštívili centrum města, do kterého bychom se na začátku zájezdu v žádném případě nevydali a už vůbec ne v noci. Dost jsme se za ten měsíc otrkali. V jednom baru jsme si poslechli mexickou hudbu a zaujalo nás, jak i staří lidé, ve věku mých prarodičů, umí krásně a živě tančit. Další den jsme umyli auto a bez problémů ho vrátili. Poté jsme sedli na autobus a vyrazili směr L. A.

Poslední den jsme strávili návštěvou L. A. Byla jsem překvapená, kolik je tu bezdomovců a lidí na drogách. Cítila jsem se tu mnohem víc v nebezpečí než na všech místech v Mexiku. Cesta domů proběhla bez problémů.

Po cestě jsem přemítala, jak moc mi budou chybět avokáda, pohoda v Basaseachi, každodenní dávka sluníčka a dobrodružství.

Mějte se všichni krásně! Adios amigos!
Edita Vopatová

Rozhovor vedl: Michal Bulička
foto: easyclimbing