Patagonie: El Chaltén

El Chaltén z vyhlídky Mirador de los Condóres

Na vesnici El Chaltén je zajímavé, že byla vybudována až v roce 1985 jako vesnice pro turisty.  Všechny treky začínají těsně za ní a dobře se v ní člověk zorientuje. Vystupujeme z autobusu a je čas najít si kemp. Máme tip od Andrease, německého motorkáře, s kterým jsme se seznámili v Los Coihues, prý je zaručeně nejlepší. Nemyslím si, že je nejlepší v El Chaltén, ale rozhodně nejlevnější.

Paní domácí po nás chce 300 pesos za osobu, což bereme a rozhazujeme stan na obdélníkovém placu, který ve mně vzbuzuje dojem zatravněného parkoviště. Cena za noc je tak skvělá, že nám nevadí chybějící WIFI, ani ranní fronty na záchody, které jsou pouze dva a jejich součástí jsou i pouhé dvě sprchy v celém kempu.

Zahajujeme válečnou poradu, během které tvoříme plán na celý týden, pokud bude počasí přát. Dnes nás čeká jen procházka po městě, protože těch osmnáct hodin v autobuse, kde toho člověk moc nenaspí, je opravdu citelně znát.

Příjezd do El Chaltén

Mirador de los Cóndores a Mirador de las Águilas

První den volíme asi dvouhodinovou vycházku s dvěma vyhlídkami na Fitz Roy. Nástup na stezku je hned za vjezdem do města a mi si vyšlápneme první kopec - Mirador de los Cóndores. Z vyhlídky máme El Chaltén před sebou jako na dlani a za ním se majestátně tyčí hory, kterým dominuje Fitz Roy.

Kousek se vracíme a odbočujeme na Mirador de las Águilas, ze kterého je výhled na pampu i hory. Počasí nám dopřálo krásné výhledy a my se vracíme zpět, když u stezky potkáme obrovského pasoucího se býka. Trošku se leknu, ale je vidět, že ho víc zajímá šťavnatá tráva než my.

Mirador de los Condóres

Býk pasoucí se pod vyhlídkami

Třídenní trek na Fitz Roy a Cerro Torre

Je ráno a my z pětilitrového kastrolu přeléváme uvařenou čočku do lahví Nalgene, balíme věci a vyrážíme na třídenní trek, kde máme dva cíle – Lagunu de los Tres s výhledem na Fitz Roy a Lagunu Torre s výhledem na Glaciar a Cerro Torre.

Jsou to vlastně dva jednodenní treky, které lze spojit na třídenní díky stezce kolem Laguna Madre a Laguna Hija a bezplatným kempům v národním parku, které jsou jediným prostorem, kde je možné nocovat a jejich jediným vybavením jsou kadibudky.

Vyrážíme za pěkného počasí na zhruba tříhodinový výstup do kempu Poincenot, to nám ale nevydrží ani do první vyhlídky na Fitz Roy, z které nevidíme nic. Začíná pršet a my šlapeme do kopce bez zastávek. Ztrácím naději, že dnes něco uvidíme, ale na Patagonii je krásné, že každou chvíli je jiné počasí. Když se blížíme k Poincenotu, začíná se vyjasňovat.

Dorazíme, postavíme stan na vyhrazeném prostoru, a protože jsme dorazili brzy a počasí se umoudřilo, jdeme se ještě podívat na nedalekou vyhlídku na ledovec Piedras Blancas. Sledujeme ho a čekáme, až spadne pořádný kus ledu, ale dočkáme se jen pár menších kousků. Už se připozdívá a my se musíme vrátit zpět, protože nemáme čelovky.

Ledovec Piedras Blancas

V kempu si ohřejeme první várku čočky a jdeme zalehnout, ráno chceme stihnout svítání slunce pod Fitz Royem. Je půl páté ráno, zvoní budík a já ospale, ale přitom s úsměvem prohlašuji „Vstávej, jdeme na Fitzáka!“ S čelovkou na hlavě vyrážíme na poslední dva kilometry prudkého stoupání k Laguně los Tres a našemu cíli.

Když tam dorazíme, okolo laguny postává a posedává určitě kolem čtyřiceti lidí. Ale tahle společnost nám nevadí, naprosto nás uhrane, jak slunce pomalu osvětluje Fitz Roy. Vydržíme se dívat dlouho, ale nakonec nás promrzající ruce a nohy zaženou zpět do Poincenotu, kde se sbalíme a vydáváme se na asi zase tříhodinovou cestu do našeho druhého kempu D´Agostini.

Dnešní cesta kolem jezer Madre a Hija je příjemně rovinatá a z dálky nás hlídá Fitz Roy, až za jezery zajdeme do lesa, kterým klesáme na křižovatku se stezkou Cerro Torre – El Chaltén. Točíme se k městu zády a šlapeme rovnou do kempu D´Agostini. Rozhodíme stany a jelikož je kemp hned vedle jezera, neodoláme a jdeme na vyhlídku.

Po cestě dojdeme až k laguně Torre, po které plavou kry ulomené z ledovce mezi lagunou a samotnou horou Torre. Je to nádhera a je tu až mrazivý tajuplný klid, protože kromě nás jsou tu jen další čtyři lidé.

Hned ráno jsme rádi, že jsme zašli na vyhlídku už včera, protože začalo pršet a viditelnost je špatná. Balíme tedy věci a šlapeme asi tři hodinky, za které se vystřídají všechny tři roční období, zpět do El Chaltén, kde si za odměnu k obědu děláme steaky nakoupené v obchodě.

Kemp Poincenot

Svítání pod Fitz Royem

Nejvěrnější boty Inov-8 Trailtalon 235 a Fitz Roy

Nádherné pohledy na Fitz Roy nás doprovázeli celí druhé den treku

Cesta údolím k Cerro Torre

Laguna Torre, ledovec Torre a Cerro Torre

Pampou na koních

Proč pampou na koních? Protože ji chci vidět z blízka přeci! Při dlouhé cestě do El Chalténu jsem si to území lam, koní, krav a jiného zvířectva celkem zamilovala, koně miluju od malička, a tak jsem navrhla trošku turistickou akci - zaplatit si výlet na koních.

V El Chalténu je jediná možnost v kempu El Relincho, z kterého zákazníky ráno odvezou dodávkou na rodinou farmu, kde jim dají koně a vezmou je zhruba na dvouhodinovou vyjížďku zakončenou kafíčkem a svačinkou na farmě. Je to na nás trošku málo „na divoko“, ale bereme to. Máme štěstí, dnes jedeme jen my a americký pár v důchodu (snad nás nezahanbí a nebudou to zkušení jezdci).

Na farmě dostaneme koníky a s milou průvodkyní vyrážíme do pampy. Cestou sledujeme nádherné hory jako z plakátu, jezírka plná života – plná různých druhů ptáků a plameňáků, také procházíme mezi stádem krav. Pampa je nečekaně plná života, ale o to je plnější i smrti. Při pohledu z koně můžete vidět kosti zvířat, o které cinkají kopyta koní. Krok střídá klus, pak cval, znovu krok a my se blížíme k farmě, kde se loučíme s koníky a u kafe s úsměvem na tváři si povídáme s naší průvodkyní a Američany.

I takhle to může vypadat na projížďce pampou

Pampa tak, jak ji ze silnice neuvidíte

Pampou v sedle kobylky Patagón

Život v pampě má ovšem i své stinné stránky

Zazvonil zvonec a pohádkovému času v El Chaltén je konec. Lístky na další autobus máme v kapse, takže nastupujeme a jedeme dál třeba za pořádným kusem ledu anebo nejznámějším národním parkem v Chile. A o těch, jak se říká, zase příště.