Patagonie: Ohňová země

Jsme v Punta Arenas a stavíme stan snad v jediném maličkém kempu na dvorku rodinného domu, ve kterém paní domácí provozuje i hostel. Pomalu dochází peníze a my hledáme na internetu možnosti, jak se co nejlevněji podívat na tučňáky, projet se po kanálu Beagle a třeba se i dostat na Isla Navarino.

Ani nevím, jak se to stalo, ale sedíme v taxíku a jedeme směrem do přístavu. Kupujeme lodní lístky na třicetihodinovou plavbu trajektem po fjordech Ohňové země do přístavu Puerto Williams na Isla Navarino za pouhých 100 USD i s jídlem. Loď vyplouvá zítra odpoledne a my máme obrovské štěstí, protože jede pouze jednou týdně a je volné místo.

Procházka po pobřeží v Punta Arenas

Druhý den tedy nastupujeme na palubu trajektu Yaghan, který je hlavně zásobovací lodí pro Isla Navariho a když už pluje, bere i lidi. Najdeme naše místa, odložíme si věci a hurá se kochat na palubu. Pomalu se vzdalujeme od města, z kterého nás vyprovází několik delfínů vesele hopsajících kolem lodi. Slunce se barví do ruda a my za celou plavbu míjíme první a poslední loď.

Ve vodě sledujeme jakési skupinky zvířat, co se pořád potápí a vyplouvají, celkem dlouho nám trvá, než si uvědomíme, že jsou to tučňáci. Nadšeně sledujeme okolní kopce a vodní život kolem nás až do setmění. Druhý den trávíme na palubě tolik času, kolik jsme ve větru a zimě schopní. Na fjordy kolem nás je nádherný pohled, všude je plno různých druhů ptáků, ve vodě ráno loví skupinky tučňáků a lachtanů.

Když se v dáli před lodí objeví obláček rozprášené vody a najednou ocas, jsme jako zmražení, právě nás obeplouvají dvě velryby. Nevěříme svým očím, kolik života se v tomhle nehostinném kraji skrývá a jsme šťastní za to, jaké jsme měli štěstí, že se nám podařilo najít možnost plout na Yaghanu.

Nalodění na Yaghan

Skotačící delfíni nedaleko Punta Arenas

Na palubě se dá vydržet jen v membránové bundě

Je jedna hodina v noci a my se bez rezervace na ubytování vyloďujeme na Isla Navarino. Plánujeme rozhodit stan za vesnicí, ale nakonec se nás ujímá energická Chilanka Loty, která nás ubytovává u sebe doma, protože všude je plno. Další den na oplátku jdeme spát k ní do hostelu, kde se uvolnilo místo a pomáháme jí s úklidem.

Oba jsme se ještě nedostali z našeho nachlazení z Toress a přemýšlíme co dál. Od Loty dostáváme tip na další výlet lodí a zadarmo, a to do vesnice Puerto Torro, která je nejjižnějším celoročně obydleným místem na světě. Náš oblíbený Yaghan vesnici zásobuje a štěstí nás neopouští, protože sem jezdí pouze jednou měsíčně.

Druhý den v 7 hodin ráno se sejdeme s většinou lidí z hostelu a čekáme na trajekt. Další projížďka po kanálu Beagle je opět nádherná a plná života. Loď přistaví u vesnice, kde je vlastně jen pár domků a místní hned pomáhají vykládat zásoby a nakládat zpět odpad. My se jdeme projít vesnicí a okolím, ale máme jen jednu hodinu, než budeme odplouvat zpět, takže na velký výlet není čas.

Ulice v Puerto Williams

Přístav Puerto Williams

„Silnice“ do Puerto Torro

Puerto Williams

Náš čas na Isla Navarinu trávíme jen krátkými procházkami po městečku a v jeho nejbližším okolí, a to hlavně proto, že jsme stále nemocní a na každé odpoledne je na ostrově pořádný liják. Díky tomu se ale máme možnost seznámit s našimi spolubydlícími a se samotnou Loty, která nám řekne spoustu zajímavých informací o Isla Navarinu, původních obyvatelích, životu místních, lovu a přípravě King Crab a Centolla a také o boji proti pěstírnám lososů, kdy se spojili všichni lidé z Isla Navarino a Ushuai proti norským společnostem.
 

 Tematický krabí stolek v hostelu Loty

Volně přístupný Yacht club, Puerto Williams

Nedávný konflikt místních s lososími farmami lze cítit na každém kroku

Ostrov Isla Navarino je neuvěřitelně romantické místo i přesto, že počasí je tu drsné. Opravdu se tady cítíme jako na konci světa, ale na ten oficiální musíme přesunout. Je to jen 20 minut lodí do Ushuai. Jenže tuhle lodní linku má pod palcem jediná společnost a ta si účtuje 150 USD „na hlavu“. Hledáme jiné možnosti přesunu, ale pokud chceme mít jistotu, že dorazíme včas do Ushuai, z které nám letí letadlo domů, musíme ji vzít. Dodávka nás převeze do přístavu Puerto Navarino, odkud malou lodí zažijeme docela zábavnou skákací cestu ve vlnách až do Ushuai.

Ushuaia schovaná za ostrůvkem na druhém břehu

Miniostrůvek s tučňáky mezi Isla Navariho a Ushuaiou

Pokud si člověk představuje konec světa a Ushuaiu jako romantické malé staré město, realita ho překvapí. Ushuaia je velká a celkem moderní. Je také místem, ze kterého vyráží všechny výpravy a i velmi drahé výlety na Antarktidu, proto tu potkáte hodně turistů a ceny jsou poměrně vysoké. Počasí je tu stejné jako na Navarinu a tak jdeme rovnou na hostel. Nemoc nás stále neopouští a k naší smůle se v Evropě rychle zhoršuje situace s koronavirem, který nejvíc postihl Itálii, přes kterou letíme domů. I když jsme z toho smutní, zavrhujeme svorně všechny treky. Pár dní si tedy vystačíme s čajem, postelí a zdravotní procházkou po městě.

Kormoráni, lodě a v dálce Isla Navariho – to je Ushuaia

Ushuaia je velmi moderní město

Je tu den odletu, jsme zdraví, máme vše a těšíme se domů. A mě v hlavě zní hlas, který mi říká, jak moc mi bude tento kout země chybět a chci se vrátit zpět, alespoň ještě jednou…