Patagonie: San Carlos de Bariloche

Laguna Negra

Bariloche je velké město, které je centrem turistického ruchu v kraji a tak zde seženeme všechno, co pro následující dny potřebujeme – potraviny, plynové bomby, redukce do zásuvek, směnárnu i kiosek na dobití SUVE karty na autobus. Hledáme tu také kemp, protože chceme spát ve stanu, ale je dražší než jsme si představovali a blíž u rušné silnice než bychom chtěli. Najdeme jinou možnost, malý a celkem levný kemp v nedaleké vesničce Villa los Coihues. Jezdí tam každou chvilku z Bariloche autobus č. 50 a tak si říkáme, že to zkusíme.

Camping los Coihues si zamilujeme na první pohled a stane se nám domovem. Je to vlastně zahrada plná stromů, kterou z části ohrazuje průzračná říčka s rodinkou kačen, pod malou tréninkovou lezeckou stěnou se prochází místní kohout se svými slepicemi a střeží nás dva mazliví psi. Volný čas mezi treky si tu opravdu užíváme a večer i přes únavu trávíme u velkého ohniště, kde se schází lidé z kempu.

Jsou tu převážně Argentinci, kteří pokud umí alespoň trošku anglicky, rádi dávají tipy na výlety, kempy, restaurace a také nám odhalují jejich kulturu a styl života. Není prostě nad to, vrátit se unavení tam, kde se cítíme dobře.

I čas odpočinku se dá strávit užitečně, třeba psaním deníku z cest

Cedule na okraji Los Coihues, kterou jsme objevili po návratu z Frey treku

Cerro Lao Lao

Náš první výšlap na protáhnutí nohou po dlouhém cestování je právě na horu Lao Lao, měl by trvat zhruba 2-3 hodinky, stejnou cestou tam i zpět. Z Bariloche volíme možnost jet autobusem č. 20 k hotelovému resortu, odkud pokračujeme dále po silnici a po 15-20 minutách chůze vidíme ceduli upozorňující na začátek treku.  Jasně patrná cesta nás pohádkovým lesem dovede až k nenáročnému cik-cak výstupu na vyhlídku. Nahoře je opravdu nádherná vyhlídka, kde se kocháme pohledem na Andy protnuté hladinou jezera Nahuel Huapi.

Pohled ze Cerro Lao Lao

Laguna Negra

Náš první dvoudenní trek k jezeru Laguna Negra a stejnojmenné horské chatě, by měl trvat zhruba 5 hodin oba dny, protože volíme stejnou trasu tam i zpět. Na vrcholu budeme spát ve stanu namísto chaty, a tak se nemusíme registrovat předem.

Z Bariloche vyrážíme autobusem č. 10 do vesnice Colonia Suiza a rovnou míříme k nástupu na trek, kde se zapisujeme do knihy návštěvníků na poměrně zvláštním místě, u stánku s pivem a nachos. Vyrážíme pozdě, asi okolo třetí hodiny, takže je poměrně horko. Naštěstí první výškové metry nastoupáme v lese a dál pokračujeme stezkou kolem průzračné řeky, která láká k posezení a odpočinku. Moc dlouho si ale neposedíme, protože nás objeví všudypřítomná hovada a pronásledují nás až po nástup na cik-cak výstup až k laguně.

Z výstupu se nám otevírají pohledy na les, vodopády a zbytky sněhu pod kamenitými vrcholky hor. Ještě za světla stihneme vystoupat až nahoru a prohlédnout si jezero, u kterého stavíme stan v kleči, která je místním kempem.

Navštívíme chatu, která má naprosto neodolatelné kouzlo s nádechem hippies, a tak abychom mohli nasávat atmosféru, dáváme si i večeři za 600 pesos, která se skládá z polévky (netuším z čeho), misky vařené čočky a dezertu – zavařeniny s dulce lechce (argentinská sladká tekutá něco jako karamel věc). Unavení a nacpaní se vracíme do stanu, kde nás uspávají vlnky jezera narážející do kamenitých břehů. Ráno, než se vydáme na cestu zpět, si při snídani užíváme výhledů na krajinu a kondora kroužícího nad lagunou.

Poslední část výstupu ve skalnatém terénu

Pohled oknem chaty na jezero

Ranní balení stanu v kempu u Laguny Negry

Cerro San Martín

Méně známý výšlap, na který jsme dostali tip od Juana, se kterým jsme se seznámili v kempu. Z Bariloche lze dojet do vesnice Villa los Coihues autobusem č. 50 na zastávku vzdálenou zhruba 10 minut chůze od nástupu na trek. Pro nás to ale není důležité, protože právě v této vesničce „bydlíme“ a jdeme rovnou pěkně po svých.

Samotný výšlap je zhruba na 2 hodinky, ale nám se trošku protahuje, protože míjíme začátek stezky a bloudíme. Po chvíli se nám podaří nepropustným houštím lesa vrátit zpět na cestu a strmějším svahem se dostáváme na horu San Martín, která má sice jen 1248 metrů, za to ale nabízí panoramatický výhled do krajiny. Procházíme se po hřebeni a užíváme si pohled na Lago Gutiérrez a Los Coihues, Lago Nahuel Huapi a Bariloche, a také vrcholy Cerro Catedral ze strany,  po které se táhnou sjezdovky a vleky.

Procházka po hřebenu s krásnými výhledy do všech světových stran

Frey trek

Frey je nádherný zhruba čtyřhodinový trek končící na horské chatě Frey u jezera Toncek nad nimiž se tyčí vrcholky Catedral. Právě ty jsou cílem mnoha lezců, kteří zde zůstávají delší dobu, a díky omezenému prostoru je nutná online registrace. Registrovat se můžeme pouhé tři dny před plánovaným výstupem a trošku nás zamrzí, že už nejsou volná místa na stan, ale jsme rádi, že je volno na povalu na chatě.

Je „den D“ a my vyrážíme z Bariloche autobusem č. 55 do vesnice Villa Catedral, kde začíná klasická cesta pro výstup na Frey. První dvě hodiny jdeme v podstatě po vrstevnici a cestou je mnoho mostíků, pod kterými vidíme většinou vyschlá koryta horských pramenů.

První větší stín, který nás ochrání před silným sluncem je až na křižovatce s alternativní stezkou z Villa los Coihues. V tomto místě začíná pohádkový les se zurčící říčkou Van Titter a také první větší stoupání. Po dvou hodinách na nás z lesa vykoukne útulna R. Petriček  z které nás čeká už jen hodina stoupání k Frey.

Přes kameny vidíme maličkou kamennou chatu a hemžící se lezce, uff, jsme tady! Všechny batohy musí zůstat před maličkou chatou, tak je také sundáváme, registrujeme se a hledáme volné místečko na povale. Před spaním ještě chvíli posedíme v chatě, kde mladá parta kluků z Buenos Aires zpívá za doprovodu kytary.

Ráno ještě využijeme k procházce, na lehko rovinkou kolem Laguny Toncek ke kamenitému stoupání, které vede k Laguně Schmoll, a dál nahoru do sedla mezi Catedral Norte a Sur. Vrátíme se k chatě, bereme krosny a sestupujeme na křižovatku na konci lesa. Tam volíme alternativní cestu pro výstup a sestup, tedy tu do Los Coihues, jdeme prostě rovnou domů.

Ve vyprahlém nízkém lese na nás praží sluníčko a my se snažíme tuhle část cesty mít co nejrychleji za sebou. Vyprahlí a celí od prachu dorazíme do kempu a já už v tu chvíli vím, že tento trek mi zůstane v hlavě navždycky.

Před chatou Refugio Emilio Frey

Pohled zpoza Laguny Toncek k Refugio Frey

Výstup k Laguně Schmoll s dalším trošku „lezeckým“ úsekem

Laguna Schmoll

V okolí Bariloche jsme si užili skvělý týden plný nádherných zážitků. Stalo se nám tak trošku domovem a opouštěli jsme ho opravdu neradi. Jenže byl čas jít dál vstříc novým zážitkům a novým místům, o kterých se dozvíte zase příště.