Peggy Marvanová jede ze svatby rovnou na nejdelší závod světa

Peggy a Adam startují na závodě napříč Amerikou

Česká dvojice vytrvalostních bikerů Peggy Marvanová a Adam Záviška se vydávají na východ USA. Chystají se na nejdelší závod světa, který je určen pro horská kola - American Trail Race. Závod měřící 8 000 kilometrů si navíc vybrali jako svou svatební cestu! 

Nejprve gratuluji k uzavření sňatku s Adamem Záviškou. Povedla se svatba pod širým nebem podle představ?

Ano. Upřímně jsem se bála, že takováto oficiálnost nebude nic pro mě. Nakonec to bylo ale hrozně fajn a moc jsem si to díky všem kamarádům, kteří dorazili, užila. Vlastně by se dalo říct, že nešlo ani tak o svatbu, jako o setkání lidí, kteří by se za jiných okolností nesešli pohromadě.

Peggy, jaká je délka závodu, výškový profil a charakter trasy – terénní cesty, traily, šotolina nebo asfalt?

Závod American Trail Race začíná od pobřeží Atlantiku, ve výběžku Cape Lookout v Severní Karolíně a končí u pobřeží Tichého oceánu ve státě Oregon. Vede přes 13 amerických států, prochází přes 4 časová pásma, má délku 8100 km a celkové stoupání je 109 000 m. Z 85 % je trasa tvořena nezpevněným povrchem. A čekat na nás na trati budou nejen vysoké hory (nejvyšší bod trasy Imogene Pass má 3997 m n.m.) ale i dlouhé pouštní úseky bez vody.

Jaká byla příprava na ATR?

Naše snaha vedla k tomu, abychom si precizní přípravou ušetřili co nejvíce sil, které se při překonávání této vzdálenosti budou bezpochyby hodit. Zaměřili jsme se na každičký detail, se snahou nic neopomenout a vše dokonale optimalizovat. Příprava se skládala hlavně z několika kroků: příprava kola a komponentů tak, aby co nejvíce vydržely, snaha odlehčit a optimalizovat všechnu ostatní výbavu a samozřejmě příprava fyzická…

Nově jste se prý zaměřili na regeneraci a kompenzační cviky?

Je to tak. Dostali jsme nabídku zařadit mezi naše tréninky pravidelné masáže za účelem efektivnější regenerace a kompenzace. Na masáže jsme nikdy předtím nechodili a kompenzaci nevěnovali zrovna velkou pozornost. Postupně jsme začali pociťovat pozitivní změny v technice našeho šlapání a lepší pocit z držení těla.

Závod se jede na horském kole ve stylu bikepacking, tedy vše potřebné si vezeš s sebou a potraviny doplňuješ cestou v civilizaci…

Ano. Závod je bez jakéhokoliv zabezpečení. Takže, co si závodník veze, kde spí, co jí a jak se vypořádává s ohromnou fyzickou a psychickou zátěží, je podle pravidel jen na něm. Sama se musím zabezpečit a nemohu žádat nikoho o pomoc. Ačkoli budeme na trase s Adamem, nesmíme spolu sdílet žádné vybavení, pomáhat si při servisu kola anebo třeba jet ve větru v háku, abychom nebyli zvýhodněni vůči ostatním.

K doplnění zásob můžeme využít pouze veřejné služby (obchody, hotely). Takže musíme vědět, odkud kam jedeme, v kolik tam přibližně budeme, a jestli tam bude otevřený krám. V závodě není čas vymýšlet a mapovat. Proto si během domácí přípravy načítáme trasu předem a vypisujeme místa, kde jsou obchody, ideálně s otvírací dobou. Nikdy to ale není jistota. Ve vesnicích se podmínky rychle mění. Jednou jsem musela jet na kole 280 km bez jídla.

V čem se závod nejvíce liší od Tour Divide, který jsi jela před dvěma lety?

Především svou délkou. Ta pak ovlivňuje všechno ostatní. Tour Divide byl před třemi lety se svými 4500 km nejdelším závodem bez zabezpečení pro horská kola. A teď je tady ATR a takřka dvakrát delší. Z čehož máme velký respekt, protože dobře známe, jak po 20denní námaze začíná tělo chřadnout. Budeme se tedy snažit udržet se v dostatečném komfortu, abychom byli schopni tuto vzdálenost zvládnout.

Umím si představit jet na kole 4500 km během dvaceti dvou dní. Umím si představit strávit 27 dní chůzí ve velkých mrazech. Ale upřímně nevím, jestli je v mých silách ujet tento závod...

Jaká bude skladba vybavení ve srovnání s méně dlouhými závody?

Do naší výbavy přibyl například stan (MSR Carbon reflex 1person, 730g) a nafukovací matrace místo nepohodlné alumatky. Proto, abychom si zajistili větší komfort na spaní a byli schopni vydržet šlapat tolik dní za sebou. A také jako ochrana před jedovatými pavouky, hady apod.

Přibalili jsme i lehoučkou péřovku (SJ Minimis 190) která nám naposledy v Americe chyběla. Pro nic moc dalšího už není místo, jako vždy se snažíme nevozit nic zbytečně. Nově také řešíme, že na trase budeme muset měnit pláště a řetěz, a tak budeme mít na trati jednu zastávku na poště, kam si je dopředu pošleme.

Jaké vylepšení jste připravili v cyklotechnice?

Náš recept je jasný - základem je pohodlný karbonový rám, doplněný o karbonovou vidlici, která šetří váhu a předchází technickým problémům s odpružením. Dále je pro nás důležitý doplněk v podobě časovkářských nástavců, které dokáží díky možnosti změny posedu ulevit tělu a především rukám.

S tatínkem jsi prý vyvinula jakési inovované dynamo, s jehož pomocí získáš energii na dobíjení akumulátorů. Zkus to přiblížit?

Dynamo jsme použili standardní, integrované do předního náboje, které ve spojení se světlem dává dostatek světla i pro jízdu v terénu, což nám už samo o sobě ušetří mnoho baterií. Chtěli jsme jít ale ještě dál a během dne si z energie z dynama také nabíjet elektroniku, kterou s sebou povezeme. A právě při zkoumání dostupných nabíječek se tatínek ozval s tím, že si myslí, že dokáže vyrobit efektivnější systém, než ten, který je v Česku dostupný. Vlastně jsme je porovnávali a pro mnohem větší efektivnost bereme ty od táty.

Jsi známá tím, že Ti stačí málo spánku. Jaký máš „spánkový plán“ pro tak dlouhý závod, jakým ATR je?

Upřímně. Žádný přesný plán nemám. Jak už jsem psala, tak nevím, jak se tělo začne chovat po 20. či 30. nebo 40. dni stráveném šlapáním. Zprvu budeme spát radši okolo šesti hodin, a pak případně budeme zkracovat. Samozřejmě ale i tak vím, že dojde na moje minutové spánky během dne. Ať už mám spánek dlouhý jakkoli, tak kolem 2-3. hodiny odpolední na mě přicházejí krize.

Jak se ohledně vybavení vyrovnáš s teplotními rozdíly v různých oblastech, kterými trasa povede.

To je jeden z největších problémů, musíme být připraveni, že teplota klesne pod nulu, že může několik dní pršet, ale i na to, že překročí 40°C. Bohužel pro nás jsou nejteplejší místa ve státě Utah v části trati, kde jsou civilizace nejdál od sebe (asi 200 km). To pak s sebou budeme muset mít i přes 8 litrů vody.

Naopak v Coloradu je letos 5x víc sněhu než obvykle. Takže sněhové hranice kolem cesty jsou tak 3x vyšší než auto. Z tohoto důvodu možná budeme vedeni tímto nejhorším úsekem objížďkou.

Jaký je charitativní rozměr vaší účasti na ATR?

Svou letošní cestou chceme upozornit na příběh dívky Alex, která i přes svůj hendikep v podobě rozštěpu páteře, touží jednou reprezentovat Česko na paralympijských hrách. Alex je neobyčejná dívenka, která pro splnění svého snu dělá maximum a nezastavuje ji ani bolest z nutných operací, které její život provázejí. Pro kamarádku Alex chceme vybrat finance na sportovní vybavení, které ji pomůže dostat se blíže ke svým cílům. Aktuálně máme vybráno přibližně 150 000 Kč a sbírka probíhá přes organizace Sport pomáhá a Konto Bariéry.

Existuje možnost sledovat váš postup?

Ano. Sledovat průběh závodu American Trail Race (ATR) bude možné online: https://www.marvanova.cz/online-stream/

Děkujeme za zajímavé odpovědi a přeji hodně sil a štěstí!