Dural

Dural nebo duraluminium (z lat., „tvrdý hliník“) je obchodní označení pro různé slitiny obvykle 90–96 % hliníku a 4–6 % mědi s menšími přísadami hořčíku, manganu aj. Oproti čistému hliníku (měrná hmotnost 2,7 g/cm3) je dural jen nepatrně těžší (typicky 2,8 g/cm3), ale až pětkrát pevnější v tahu i tvrdší. Pevnost i tvrdost se zvyšuje tepelným opracováním a zušlechťováním, podobně jako u ocelí. Dural se velmi snadno obrábí, spojuje se svařováním v ochranné atmosféře, pájením s pomocí speciálních tavidel, nýtováním nebo lepením. Dural je chemicky odolný a dá se velmi dobře povrchově upravovat a barvit (eloxování). Nedostatkem duralových slitin je malá schopnost tlumit otřesy a pohlcovat rázy, neboť mají malou anelasticitu.

Dural byl objeven v roce 1906 Alfredem Wilmem v Německu a hojně se používá hlavně v automobilovém průmyslu, při stavbě letadel a lodí, ve stavebnictví, při výrobě sportovních a zdravotnických potřeb i jinde. Vyrábějí se duralové plechy, dráty, tyče, trubky, dural se využívá také k výrobě duralových šípů a odlehčených duralových luků, přesné a často velmi složité tažené profily (např. na okenní rámy) a z duralu se také odlévá.

TŘÍDY HLINÍKOVÝCH MATERIÁLŮ:

• 2000 – nesvařitelné, vytvrditelné za tepla, dobrá pevnost; použití na komponenty; duralové slitiny (AlCuMg),

• 3000 – slitiny AlMn

• 5000 – svařitelné, nevytvrditelné

• 6000 – svařitelné (musí se ještě ale tepelně upravit), vytvrditelné za tepla. Slitiny AlMgSi

• 7000 – svařitelné, vytvrditelné za tepla; slitiny AlZnMg

• 7075 – nejpevnější hliníková slitina

Zdroj: Wikipedie

Tvrzená duralová slitina 7001- T6 vyniká svou lehkostí, odolností a pružností, která se využívá např. i v letectví. Tyče stanové konstrukce z tohoto materiálu jsou lehké, extrémně pevné a pružné. Bez problémů odolávají podmínkám dlouhodobé expediční zátěže při náročných horolezeckých akcích.